výkopů si dovedl lid dnes dobře vysvětliti občas při polních pracích se vyskytující příbytkové a odpadkové jámy, které dovede rozeznati již podle černých popelišť a hojné mazanice; mnohé z těchto pravěkých příbytků si představovali lidé jako dosti často v okolí se objevující »lochy«, které přirozeně s prehistorií nemají vůbec nic společného.96)

Podivné je, že dnešní venkované nevztahují v naprosto žádnou souvislost s Hradiskem samotným rozsáhlé současné popelnicové pole na nedalekých tratích Příční, Široké a Úzké,97) známé z výkopů Filových, Koudelkových, Fialových, Slovákových, Zouharových, Hladíkových a Dvorského. Kterému lidu je přisuzováno zdejší pohřebiště, nedoslechl jsem nikdy.

Podle hojných nálezů nejrůznějšího prehistorického materiálu jak na Hradisku samotném, tak řidčeji i na jmenovaném pohřebišti se všeobecně usuzuje v nejširších vrstvách — nemusím snad připomínati, že dnes neustále těchto pověstí a »lidových názorů« stále ubývá — na někdejší existenci nějakého dávného »města«, jehož celý »život, rozsah, bohatství a moc« zůstaly pověstí zcela nedotčeny, jež se spokojuje těmito pouhými epithety.98) Že by snad v tomto názoru bylo nutno spatřovati knižní vliv, na př. Hladíkovu lokalisaci ptolemaiovského 'EßovQOdovvov (? 11, 15), jež zde znovu hledá i lokalisace J. Schiitteho,99) není nutno předpokládati, neboť podobný důležitý význam je přisuzován téměř všem pravěkým, mnohdy i zcela nepatrným místům. S pravěkým městem však souvisí i blíže obraz jeho populace. Obyvatelé starého města byli obrové; mezi nimi však nade vše vynikal obzvláště jeden enormní silák, jehož oblíbenou »Riesenspielzeig«, jak nazval Adalbert Chamisso ve své známé rýnské básni tento motiv, byl orající sedlák s pluhem a s příslušným spřežením. Zůstává-li však dále celá tato pravěká záhadná obří populace lidové pověsti zcela neznámá a odkazuje-li ji celou prehistorii a historii, zůstává však tato pohádková obří generace přece ještě dnes a zůstane snad navždy nejen nejznámější a nemizící upomínkou pravěkých dob, ale i dostatečným motivem, jemuž osada sama — dnes část Velkého Brna — v lidové etymologii děkuje dokonce za svoje historické jméno: Obrany. Tato lidová etymologie, jíž je olbřímí osídlení dostatečným důvodem pro tradování a zachování jména téměř od mlhavého pravěku, je známa již (asi r. 1300) dokonce i cisterciákovi žďárského kláštera Janovi a kompilátorovi letopisu žďárského, již ve vztahu na pana Gerharta Kunštátského, vyjádřil latinskými hexametry.100)

De castro dictus, obersen quod erat vocitatum.

Nobile castellum satis hoc fuit et modo ruptum.

Hoc in latino resonat quasi castra gigantům.