0 způsobu používání vykládá autor: Spinátek užívalo se ? sepětí límečku, rukávců neb košile. Rukávce — předchůdci košilí, sahaly jen do pasu nebo kryly jen ňadra. V západních Čechách udržely se jako starší tvar vedle novějších košilí na Chodsku, Staňkovsku a Chotěšovsku. Základní, primitivní střih, společný rukávcům moravským, slovenským i jiným a doložený pro domácí český kroj vůbec pro dobu historickou až (hluboko db období románského, předpokládá nepřetržitou tradici a houževnaté udržování původního tvaru až do doby nejnovější.

Jen na Chotěšovsku jest jakási změna. Límečku není, přední část tílka jest u krku široce rozevřena, spojujíc se až v pase. Tím však i spinátko zaniklo a nahradila je prostá tkanice.

Jest dále příznačno, že na Slovensku, v zapadlé Oravě, zachovaly se rukávce i u kroje mužského a tedy i spinátek bylo používáno nejen ženami, ale i muži. V Čechách přirozeně kroj mužský podřídil se již velmi záhy kroji městskému a rukávce nadobro vymizely.

Naopak lidový ženský kroj na Slovensku udržel si delší životní schopnost a podléhal ještě mnoha změnám, takže u soudobých rukávců a košilí spinátka rovněž vymizela. Cípky rukávců u krku byly obvykle bez dírek a při sepětí kladly se nejdříve přes sebe. Spinátko přiložilo se navrch a jehla se odsunula. Pak se prstem ruky protlačila látka obou konců límečku otvorem (srdéčkem) spinátka, s druhé strany povy-táhla a odsunutá jehlice do ní svým ostrým koncem zabodla. Nato stažením látky zpět na rubní straně špička jehlice zůstala lpěti na obvodu spinátka a spinátko pevně ? látce přilnulo. Tím byl límeček spolehlivě zapjat. Při rozepínání povytáhla se látka na lícní straně, jehlice tím sama vylezla, přitiskla se pak prstem, aby znovu do látky nevnikla, a spinátko se prostě sňalo. Spinátko nahrazovalo dokonale všechny ostatní druhy zapínání. Knoflíčky našívané ujaly se ostatně teprve v prvé polovici XIX. století — knoflíky košilové ještě později. Na Plzeňsku, kde se starý kroj velmi záhy změnil a rukávce nahradila již někdy na počátku XIX. století košile, nahradila spinátka tkaničky, které provlékány záložkou límečku.

Spinátek používalo se i v městech, kde až do války třicetileté udržují se tytéž součástky krojové, jako na venkově (mimo jednotlivé módní výstřelky), a rukávce jsou ostatně doloženy celou řadou archivních pramenů. V Plzni uvádějí se spinadla, spinadélka již v XV. století — ovšem honosnější nežli cínová venkovská, pravidelně stříbrná. Zprávy se však zmiňují zpra-