studiích universitních, on na filosofické, já na právnické fakultě. A skoro v touž dobu (on r. 1884, já r. 1885) vystoupili jsme literárně, Zíbrt články z kulturní historie a folkloru (bylo již tehdy viděti, že vyšlapává si vlastní cestičku), a já verši ve Světozoru, Lumíru a j. Věděl, kdo se skrývá pod pseudonymem Petr Jasmín, a sledoval mou práci se zájmem. Nestýkali jsme se často, ale kdykoli svedla nás náhoda, vždy s úsměvem vzpomněli jsme svého prvního setkání a těšili se, že se naše tužby, jež jsme už tehdy chovali a hřáli v skrytu svých srdcí, přece jen splňují...

A pak se mi na dlouho ztratil Zíbrt -í očí, byl v cizině, na studijních cestách a cizích universitách, připravoval se na universitní kariéru. Ale když se zase vrátil, skoro zároveň jsme oba zakotvili; vstoupil jsem r. 1890 do konceptní služby politické, on rok poté stal se již docentem kulturní historie na č. universitě pražské a amanuensem knihovny Národního musea.

Hnedle bylo Zíbrta všude plno ,— v časopisech hojně počaly se vyskytovati jeho stati kulturně-historické a národopisné a že ukládal je zejména také ve Světozoru (Šimáčkově) a též moje literární činnost byla v prvních letech spjata těsně ? tímto časopisem, často jsme se tam střetli v redakci nebo v itiskárně. O prázdninách jsem po několik let zastával M. A. Šiiuáčka i v redakci, a v tom byl nový důvod ke stykům a ke korespondenci. A tak není divu, že když r. 1890 chtěli jsme v Máji, spolku č. spisovatelů belletristů, milému soudruhu Fr. X. (Svobodovi poslati ? jeho svatbě s Růženou Čápovou kamarádské svatební přání stylem našich předků a když hlavně Ši-máček a já měli jsme v tom prsty, že byl to Čeněk Zíbrt, jehož jsme požádali za pomoc. Nemohl to býti ani nikdo jiný. A Zíbrt zhostil se svého úkolu dokonale, napsal nám staročeský vinš, že srdce nad ním plesalo. To přání bylo pak opravdu i staročeským písmem krásně napsáno na pergamenu, pěknou barevnou iniciálou vyzdobeno a odevzdáno. Visí. dosud ve Svobodově pracovně. Zní takto:

Službu svou vzkazujeme, šlechetný pane, pane, příteli nás všech nade všecky jiné milý, vzácný a zvláště drahý. Zdraví i jiného všeho dobrého, toho bychom Vám přáli. Oznamujeme Vám, že nám tejno není, kterak Vy, spolutovaryš a bratr, zvláště náš milý, z vůle Pána Boha všemohoucího stav svůj svobodný v stav jiný, totiž v stav svatého manželství jste z dopuštění Pána Boha proměnili a tudy vždy poctivé panictví své opustě, v mužskou a dokonalou podstatu sebe jste uvésti ráčili a poctivou, šlechetnou paní Růženu za svou milou manželku jste pojmuli. A z toho Pán Bůh rač pochválen býti. Nevíme hned, jak začíti, ano i jak dokonati, upřímného tovaryšského vinše