vypsati, co Vám, náš přenéjmilejší příteli a druhu vážený cechu slavného našeho vinšujeme, přejeme a zdáti nepřestaneme, jako zdraví, štěstí, všech sedm darů ducha svatého, hojné božské požehnání, na duchu i na těle rozhojnění a rozmnožení, což Pánu Bohu všemohoucímu silně věříme, že tento náš upřímný a ze srdce hlubokosti pocházející vinš naplniti a nás vyslyšeti milostivě ráčí. My nevíme, kterak dosti božské prozřetelnosti za to děkovati, že Vám, příteli náš milý, tak šlechetnou, vzácnou a přesličnou pannu za manželku věrnou usouditi ráčila.

Kromě toho ještě artikule některé poučné i pěkné připojiti jsme neopominuli, aby, dá-li Bůh, na budoucí časy, jsouc s manželkou svou dobře, ctně a chvalitebně živ, jich s pilností šetřil, dbal a jimi, kteréž hned světle oznamujeme, do smrti se řídil.

První: abyste roušek a šatů manželce své vybírati nepomáhali, krup a hrachu, náš věrný brachu, nepřebírali, přísti a přá-den vyjeti nepomáhali, světnice místo ní netopili, ani nemetli, ani jídla sám sobě nikdy nevařili, mis ani okřínů abyste nemyli, a tak na krátce pověděno, vůbec do díla ženského nižádného se neplichtili.

Druhé: Abyste se svou manželkou v svornosti i lásce manželské přebývali, nad všeliký poklad ji samu, jak náleží, milovali a ctili, ale jí po vůli její, jakž by ona míti od Vás chtěla, nikoli nebývali (krom kdyby příčinu slušnou toho uznávali), jí víceji nežli ona Vás nikdy neposlouchali, na trunk vína~mal-vazi či medoviny i piva vyleželého (řediny i patoků se silně varujíc) mezi nás, dobré a věrné tovaryše, mezi náš poctivý cech, časem kdybyste jíti chtěli, od ní abyste se neuprošovali (jakožto při ženách nehodných se nachází), abyste se více nežli ona Vás nebáli, což jistě není chvalitebná věc, poněvadž sám Bůh nejmoudřejší tak poroučeti ráčí, manželka aby poddána byla muži svému. Nadto dále, abyste milé ženě své vedle jejího stavu šaty jednali, avšak s rozumem a nepříliš na to se dluže, to věc ohyzdná i statečku každého škodlivá velmi.

Jsouce té naděje, že tovaryš náš drahý artikuly s archu psanými říditi se chcete, na svědomí a jistotu my ? důležité listině této pečeť přivěsiti jsme rozkázali.

Psáno v Praze léta od Božího narození tisícího osmistého a devadesátého na den svaté Ludmily.

V cechu poctivém »Máji« shromáždění poslové a jiní skri-benti.« —

Tento vinš, kterému Zíbrt dovedl vtisknouti tak dovedně a mile, vážně i rozmarně ducha zbožnosti, poctivosti, moudrosti, ale též čtreráctví našich předků, způsobil v literárním světě tehdy mnoho veselí a radostně s námi, členy výboru Máje, po-