chystati. Ráčila Jste přislíbiti některé věci (nemýlím-li se) z jubilejní výstavy. Prosím snažně, co bude třeba fotografovati, abyste mi dobrotivě udala, aby vyobrazení byla hotova včas.«

A zase 22. téhož měsíce: »Především uctivě děkuji, že Jste ráčila ísama obstarati fotografování holubinek z okolí pražského. Zařídil jsem dále, aby fotografován byl kabátec z Domažlická a pak to červené vyšívání pí Štolbové. Mimo to> dal mi p. Krejčí dva vínky vyšívané z Hradecka. Ráčíte si přáti, abych je dal (oba či pouze jeden) fotografovati? Prosím zdvořile za laskavou odpověď.«

Jest z toho zřejmo, jak intensivně Zíbrt na brzkém vydání »Českého lidu« pracoval.

Napsala jsem do prvního čísla »Českého lidu« pojednání o českém lidovém vyšívání. Doprovodem ? němu byla vyobrazení čerpaná ze zásob pro naši výstavu zapůjčených. Od té doby zůstala jsem stálou spolupracovnicí »Českého lidu« a měla jsem tím stálé styky s dr. Zíbrtem tak, jako s profesorem Koulou, s kterým jsem zařizovala Českou selskou síň v Národním museu.

Dr. Zíbrt byl pečlivý a velmi agilní redaktor. Sluší mu přiznat zásluhu, že připoutal ? bádání o domácím národopisu hojnou řadu pracovníků. V ročnících »Českého lidu« můžeme sledovati, kolik učitelů, kněží, inteligentních mužů a žen ze všech kruhů společnosti se jalo zajímati o zbytky kultury našeho venkovského lidu a kolik cenného' materiálu snesli ze svých pozorování. Spojení s majitelem »Světozora« usnadnilo Zíbrtoví vybavení »Českého lidu« hojnými doklady obrazovými.

Mimo »Český lid« octla jsem se u spolupracovnictví s Dr. Zíbrtem při díle o Jubilejní výstavě — »Sto let práce«, napsali jsme tam oba referáty o chalupě a lidovém umění. Zíbrt staral se pilně o obrazový materiál pro tyto články. Píše; mi v té věci z Kostelce u Vorlíka 29. června: »Než jsem odjel z Prahy, vyřídil jsem, jak Jste si ráčila přáti. Vybral jsem si 13 fotografií u p. kust. Borovského a poslal jsem je zároveň s těmi, které Jste si ráčila zvoliti do kanceláře »Sto let práce«. Domlouval jsem zároveň panu Kafkovi, že bez těch všech obrázků text býti vůbec nemůže a že raději se vzdáme práce, nechce-li dovoliti, aby z České chalupy, z tak vábivého útulku na výstavě, bylo pro budoucí paměť vybráno také tolik obrázků, kolik je věnováno kresbám ze »života výstavního«, hostincům, koním, balonu a t. d. Slíbil mi, že se přičiní, aby tedy všecky fotografie byly zaradený do textu.« —

Během let, když se můj zájem přesunul ? jiným oborům činnosti, stávaly se mé styky s drem Zíbrtem stále řidčími.