Nastává však zázrak. Duch Zíbrtův se pomalu probírá a třebaže tělo nehodlá poslechnouti, oživuje znovu celá bytost, navazuje na přerušenou práci, ba jest schopen i dovršiti životní poslání sňatkem s milovanou bytostí. Nachází mimo to i oddanou žačku (sestru své choti), která nejen že zachraňuje svého učitele před jistou smrtí (poskytnutím krve při těžké operaci), ale ujímá se houževnatě též jeho základního díla — »Českého Lidu«, nechtíc mu dáti zahynouti.

Světlý zjev paní Zdeny Hochové jest vlastně jednou z nejdůležitějších kapitol jeseně Zíbrtova života. Nadšená ctitelka českosl. národopisu, nejdříve učenlivá žačka na universitě, později správkyně knihovny Českého zemského archivu, přilnula ? svému učiteli tak, že se stala jeho »pravou rukou«, vydatně mu pomáhajíc ve všech jeho vědeckých dílech. A když přikvačila katastrofa, připojila ke svému čistému nezištnému zájmu vědeckému i hluboký lidský soucit. V dnešní materialistické době jest to čin tak mnohému těžko pochopitelný a Dr. Zíbrt sám v dopise (1./8. 1930) touží, že chová jen jediné přání, aby se mohl za tolik laskavosti a obětavosti ještě v životě odměniti.

Nebylo mu to pohříchu dopřáno. Zákeřná choroba vytrvale hlodala na zesláblém organismu.

Déle jak 2 roky vede houževnatý zápas s neoblomným duchem, působíc nemocnému muka přímo mučednická. Ano, dr. Zíbrt umíral jako mučedník. Mučedník těla i ducha. Obé pak vycházelo z jediného zřídla, z lásky ? národu. — Budiž mu ta česká země lehkou!

Často vzpomínám s bolestí náhlé smrti Zíbrtovy... Seznámil jsem se s ním asi před 44 lety. Přilnul jsem ? němu, chápal jsem význam jeho práce. Počínaje druhým ročníkem Českého Lidu stal jsem se přispěvatelem. Na universitě slyšel jsem jadrné a zevrubné výklady jeho. Z našich styků vyrůstalo upřímné přátelství, jež nezaniklo, ale spíše se stupňovalo, i když nepřízeň osudu zavála mne na venkov. Zřídka v roce mohl jsem si zajeti do Prahy, abych doplnil svůj materiál v musejní knihovně. A tu vždy starý Zedwitz upozornil ho, že jsem přijel. Ředitel Zíbrt zval mne hned do své pracovny, vítaje mne stisknutím rukou, objetím a upřímnými polibky. Vy-