ptal se, co připravuji, vyslechl mé stesky a dal mi snésti žádanou literaturu...

Dvakrát navštívil Rakovník s dudákem Michalíčkem a houdkem Paprštajnem. Návštěva byla ohromná, nadšení ne-vylíčitelné . ..

Prohlížím některé knihy jeho, jež mi daroval, jako Markolt a Nevím v literatuře staročeské (r. 1909) s připsáním: »Na památku jedinému dnes druhu v stejné, od jiných posmívané práci — p. prof. Janu Soukupovi v lásce upřímné oddaný Čeněk Zíbrt.« »Přenejmilejšímu příteli... v lásce přátelské oddaný Č. Z.« »K Ježíšku 1929« — napsal mi do zaslané staročeské tělovědy a zdravovědy. Lístky jeho se začínají slovy: »Můj zlatý, drahý příteli!« — Končí se: »Líbá Tě a pozdravuje v upřímné lásce přátelské Čeněk Zíbrt.«

Nikdy nezapomenu, jak uznal a ocenil činnost moji v Č. L. XXVI, 275 ve stati »Velikonoční křížky ...« Řádky účinkovaly balzámem na zneklidněnou duši.

Na posledním lístku, který mi poslal letos v lednu, napsal před své jméno »ubohý«.

Každý má nějakou chybičku anebo chybu, ale u Zíbrta všecko vyváží obrovská a nezdolná píle, provázená obsáhlými vědomostmi a ztělesněná virtuosní tvořivostí v nesčetných pracích.

Balbín naší doby odešel... Osiřel jsem ...

Nechápu, že mu nebyla věnována taková vzpomínka v důstojné a veliké panychíde celonárodní, jak se slušelo a jak zasluhovala životní práce jeho, všecky zásluhy i úsilí o českost našeho života, který až příliš nasákl zbytečným novotářstvím a kosmopolitickým třeštěním v osvobozené a svobodné vlasti.

Český Lid jest a bude vždy památník Zíbrtův!

Svázal jsem stužkou korespondenci jeho. Jest ukončena. Nezapomenu však. Zíbrt mluví ke mně svými pracemi a vzpomínkami, a jako zdáli zní mi oblíbená jeho píseň: »Zelení hájové . ..«

První moje vzpomínka na Čeňka Zíbrta nesahá do Kostelce nad Vit., kde se dne 12. října 1864 narodil a kam moje rodná obec jest přifařena, nýbrž do Písku, kde Zíbrt v letech 1876 až 1884 na tamním gymnasiu studoval. Většinu let svojí student-