nám ráda, s jakou vlídností uveřejňoval mé drobotiny v Českém lidu. Budiž mu za vše dík.

Vždy ochotný dr. Zíbrt jen jednou mě zarmoutil, a to 14. února 1932, kdy nám odešel na věčnost.

Byla to prostičká lidová pověst, která uvedla dr. Č. Zíbrta do galerie vynikajících lidí, s nimiž měl jsem příležitost za života svého vejíti ve styky. A přivedla mi nejen osobnost vynikající a zasloužilou, nýbrž i člověka vzácného, který hned při první příležitosti, kdy jsme spolu do styků přišli, získal si mne svojí velkou ochotou a upřímnou laskavostí, kteréžto vlastnosti pak po celé trvání našich vzájemných styků věrně až do své smrti mi zachoval.

Učenec zvučného jména a nevšedních zásluh ujal se prostého provinciálního pracovníka ihned, kdy se tento o jeho poradu ucházel, s povzbuzující srdečností a stal se dokonce během času i jeho přítelem.

Nejen svatou poviností, ale i příkazem duše mé i srdce mého jest mi, abych muži tomu, prof. dr. Čeňkovi Zíbr-t o v i zachoval povždy své nejvroucnější vzpomínky.

Své dětství prožil jsem v plzeňském prostředí, velmi podobném onomu, jaké popsal Jirásek při vylíčení života v Kra-meriusově krámě v Praze. Neměl jsem toho skotačivého, ba často rozpustilého mládí ve volné přírodě nebo v uličním ruchu, jako jiní moji mladí vrstevníci. Má duše již záhy zabývala se věcmi vážnějšími. Zvláště pak minulost mého rodiště Plzně zmocnila se mého duševního zájmu a intensivně zaměstnávala všecko mé myšlení i moji fantasii.

Ovzduší tehdejší Plzně bylo prosyceno tradicí, místní pověstí, legendou i historickou vzpomínkou na minulost a nejoblíbenějším tématem tehdejších Plzeňanů bylo vypravování starých pověstí. Pamětníků starších dob žila tehdáž ještě hojnost. Když pak mne, mladého studentíka, vybídl můj katecheta P. Jos. Pých, spisovatel a horlivý člen kroužku křisitelů národního života v Plzni, abych z úst starých lidí, s nimiž jako člen staré plzeňské rodiny byl jsem v neustálých stycích, zvídal a zapisoval staré místní pověsti, pociťoval jsem hrdost nad tímto úkolem a jal se ho vytrvale prováděti. Dělal jsem tak arci, jak jsem tehdáž uměl. Hlavní věcí byl mi obsah pověsti, nikoli forma, jakou mi byla vypravována. Takto nasbíral jsem v těchto prvních dobách svého sběratelství velmi slušný