avšak plésti se jim vtíravě do cesty nebylo nikdy mým zvykem.

Proto také obrátil jsem se zprvu na prof. dr. Zíbrta písemně a když se mi dostalo v nečekaně krátké době povzbuzující odpovědi a vyzvání, abych podrobněji sdělil své žádosti, tu jsem výzvě té vyhověl opět písemně, netroufaje si vyhledati osobně tak vzácně ochotného muže, který tehdáž již požíval v nejširších kruzích nevšední popularity. Dr. Zíbrt nejen že mne povzbudil ? další práci, pro kterou mi udělil některé užitečné pokyny, ale i vyzval mne dokonce ? přispívání do »Českého Lidu«.

Poté došlo přece ? osobnímu našemu setkání. Jednou jsem se odvážil a navštívil ho v jeho bytě, jsa na určitou hodinu objednán, když jsem byl projevil přání po této návštěvě.

Místo upjatě přísného muže vědy objevil se přede mnou upřímně laskavý muž, který bez dlouhých okolků svým přátelsky teplým způsobem získal si moji celou bytost. Náš rozhovor potrval více než celou hodinu, dříve mne můj laskavý informátor nepustil. Musil jsem mu dopodrobna pověděti vše o své sběrné práci a její úpravě. Celkem schvaloval můj postup, ba vyslovil své podivení nad tím, jak prý jsem instinktivně našel správné cesty.

Pro některé, věci dal mi laskavé a užitečné pokyny.

Pak zase jen písemné styky. Byltě dr. Zíbrt úžasně pilný a činný a zdálo se mi hříchem, vyrušovati jej z prací jeho soukromými návštěvami. V době té docházel jsem za svých pražských pobytů ? ?. dr. Jos, Volfovi, krajanu svému a náměstku ředitele knihovny Národního musea, milému a váženému příteli. Za jedné takové návštěvy pravil mi dr. Volf: »Pan ředitel dr. Zíbrt se mne opětně tázal, zda sem nedocházíte. A když jsem mu přisvědčil, vyzval mne, abych vás ? němu dovedl.«

Tak dostal jsem se opět ? dr. Zíbrtovi a odtud při každé návštěvě Národního musea měl jsem vždy potěšení setkati se nejen s dr. Volfem, ale i také s dr. Zíbrtem. Styky mé s tímto se za těchto setkání stále více utužovaly, až konečně dr. Zíbrt dal jim formu upřímného přátelství, ve kterém až do konce jeho života potrvaly.

Když nadešly mé 75. narozeniny, tu dr. Zíbrt dopsal mi o zaslání mé podobizny pro český Lid, kdež chtěl nějakým článkem této příležitosti vzpomenouti. Neměl jsem okamžitě jiný obrázek po ruce, než společnou moji podobiznu s onou mé ženy. Zaslal jsem tuto s poznámkou, že netěžko dá se z obrázku toho vyjmouti podobizna má. Nato došel od dr. Zíbrta lístek, zvoucí mne, abych při své příští; návštěvě vzal Jnojji Ž?u s sebou. Stalo se a dr. Zíbrt přenesl své přátelství i na moji ženu, kterou jsem při každé své návštěvě u něho s sebou musel