pisných přednášek, které jsme pořádali,, seznámila jsem se osobně s Drem Čeňkem Zíbrtem. Napsala jsem mu, jak ho máme všichni rádi a s jakou posvátnou úctou vzhlížíme k jeho práci, která je nám vzorem a že bychom byli nesmírně šťastni, kdyby ? nám také do Plzně přijel a proslovil k nám mladým, však upřímně nadšeným vyznavačům lidového umění, nějakou přednášku.

Nezapomenu, jak tehdy přijel rád. A při této první návštěvě, patrně radostně dojat, že našel duše otevřené, uzavřeli jsme trvalé přátelství. Dodnes mi zní jeho milá a teplá slova v srdci. Hned tenkrát jsem již znala všechny osudy jeho plodného života i to, co dosud bývalo jeho tajemstvím. Že do jeho osamělého života také jednou zasvitlo slunko lásky, však ta, kterou miloval, zhasla sotva dospěla. A tenkrát prvně začal psáti svoje národopisné články, které v úctě ke své jinošské lásce označoval zastřeným jménem drahé bytosti Emil (Emilie) Horský.

A pak šel jeho život dál v odříkání a osamělosti. A bylo někdy třeba tolik útěchy od duše spřízněné, zvláště když nadešly krušné chvilky vědeckého zápasu. Jak proto lnul ke svým opravdovým přátelům, jak citově psával svoje dopisy mně i mému bratrovi, kteří jsme jej měli upřímně rádi. Tak byla jeho láska ? nám čistá a velká, že do posledního dechu na Plzeň vzpomínal, ba i poslední jeho dopis, ve chvílích největšího utrpení, patřil nám a chováme jej jako drahou památku.

Tak dobrý a vzácný člověk a jak málo doceněný ve svém ryzím vlastenectví, které tak vznešeně uplatňoval svojí obrovskou činorodou prací. Jedinou útěchu.do jeho duševních i tělesných útrap vnesla v posledních chvílích života obětavá láska jeho vzácné paní choti. To téměř již na prahu smrti zasvitlo mu slunko druhé lásky, neb našel duši upřímnou, která svými krásnými vlastnostmi vlastní jeho duši tolik doplňovala. Ale žel, že jenom na krátko, až bolestně krátko. Tragika jeho osudu měla býti dovršena...

V r. 1896 přišel na obecní gymnasium v Benešově u Prahy, kde jsem studoval, prof. Jan Soukup, který nám přednášel dějepis. Svým milým vystupováním a přednesem vznítil u nás lásku ? historii a památkám, takže sháněli jsme mu věci do městského musea, které řídil. Po dvou letech byl přeložen, tu-