Vlastce. Po převratu dlel jsem po několik roků na dovolené v Karlově u Zvíkova, a tu mohl jsem .vždy takřka po celý den vysedět na hradě, čísti a dumati. Čím dále, tím více jsem miloval opravený Zvíkov, zvláště když jsem seznal, že také prof. Zíbrt »dědu Zvíkov«, souseda svého rodiště Kostelce nad Vltavou, velice miloval. Když pak jsem se vrátil v r. 1926 do Prahy, umínil jsem si, že zpracuji hudebně »Vzpomínku na Zvíkov«. Rozdělil jsem si látku na jakýsi obraz hudební, v němž jsem chtěl naznačiti své pocity nad kleslým obrem, a pak nakresliti hudebně, kterak si představuji život na hradě, jaký býval v minulosti. V úvodu lítost a žal, potom však bývalý rušný život při turnajích, v kapli svatováclavské, v síních svatební a rytířské, dále zničení hradu a jeho nynější stav, v němž rozvaliny tiše dumají v resignaci nad vlnkami Otavy a Vltavy, které v hlubině pod nimi se spojují. Napsal jsem to, jak jsem nejlépe dovedl, a když ? mému dotazu, zda skladbu svou bych směl připsati profesoru Zíbrtovi, došla kladná odpověď, zaslal jsem mu skladbu v rukopisu. Jsem si vědom, že práce moje není, a ani býti nemůže, dokonalou, ale snad že hudební popis Zvíkova byl tak blízký dobrému Zíbrto-vu srdci, nebo že snad dosud nikdo hudebního; díla mu nevěnoval, jisté je, že nadšený posudek Zíbrtův mne přímo zahanbil. Po přehrání mého rukopisu mi napsal mimo jiné: »Je to pěkná zvukomalba moderního nadšence o velebě staroslavného děda Zvíkova. Tisknu ruku Vaši zlatou, líbám v duchu čelo, pod nímž se zrodila melodie v tak bohatém a přiléhavém výběru ? upomínkám na rušný život hradský! Přátelský Váš čin, věnování Zvíkova, mne upřímně oblažuje.« — Kdo by na mém místě nezachoval za ta slova dr. Zíbrtovi do konce svého života lásku a vděčnost?

Současně poslal mi prof. Zíbrt právě ukončený 25. ročník Českého lidu s připsáním: »Drahému příteli, nadšenému ctiteli Zvíkova, nám oběma milého, s upřímnými díky za krásnou, procítěnou a ryze českou skladbu o Zvíkově.« — Vyzdvihl jsem shora Zíbrtovu skromnost, která se také jeví v jeho projevech za skromnou mou, jemu věnovanou skladbu! To svědčí o vzácné nenáročnosti! — Když posléze vydána byla moje skladba tiskem a milý prof. Zíbrt obdržel ode mne první výtisk, ozdobený krásnou perokresbou, umělecky provedenou přítelem profesorem F. Hauptmanem, představující nádherný pohled na celý Zvíkov, poslal mi navzájem dr. Zíbrt darem právě tehdy vydané své velkolepé dílo »Hagada« s tímto doprovodem: »Drahý můj příteli! Osobně se neznáme, ale máme se upřímně rádi. Věnoval Jste mi s lichotivou dedikací dojemnou skladbu hudební o Zvíkově. Já Vám oplátkou posílám