Konrádova přísloví.

Se zvěčnělým Zíbrtem jsme se znali již z dob semináře Gebaurova; když pak vstoupil do knihovny musejní a já probíral její (hlavně rukopisná) bohemika, osobní styk se jenom utužil. A nebylo tedy než přirozené, že si ode mne vyžadoval často příspěvky do svých časopisů, jež tehdy redigoval, Českého lidu, svého osobního, a Časopisu musejního, do něhož jsem ovšem byl žádán za příspěvky i před jeho redakcí i po ní.*)

Pracovní pole Zíbrtovo bylo arci mnohem rozsáhlejší nežli moje — objímaloť všechny obory české lidovědy, spojovalo je s rozsáhlou t. zv. kulturní historií a proto si také všímalo bibliografie naší literatury vůbec a historické zvláště. Můj pracovní odbor — studium staré češtiny a jejích památek — byl mnohem užší a proto poměrně zřídka se mi naskytlo něco, co by se bylo také Zíbrtovi hodilo. Nalezl jsem tehdy půdu téměř ještě netknutou; byly to latinské texty v zemích českých psané (anebo vůbec od Čechů), v nichž byly vtroušeny české drobty jazykové. Poznal jsem záhy, že proti knižním památkám byla v nich zachována krásná a výrazná řeč lidová — a probíral jsem se tehdy právě latinskými rukopisy našich knihoven, také arci knihovny musejní, jako pilný lovec těchto bohemik, z nichž míval také zvěčnělý kolega své potěšení.

Tak došlo ? objevu neznámých českých autorů Bicipita, Chimery, Sofisty, Klareta atd. a tak také ? objevu Konrádových přísloví, o nichž si vyžádal Zíbrt článek do Musejníka 1906 — a o nichž chci zde něco více pověděti.

Vlastně — Konrádova přísloví nalezl již přede mnou mistr polské filologie, nestor slavistu dnešních, AI. Brückner. Pověděl jsem 1903 ve svých »Nejstarších památkách« (str. 14), jak nesmírně důležité pro naši filologii byly nálezy tohoto polyhistora a po jeho vzoru snažil jsem se také »rozszerzać podwały« naší vědy. A právě Brückner 1893 v své vzorné »Średniowieczna poezya łacińska w Polsce« (část II, Rozpr. Akad. filol. XXII, str. 45—52) upozornil po prvé na tohoto Konráda z Halberstadtu (»o którym zresztą żadnych szczegółowych wiadomości nieposadam« praví tam na str. 46), probíraje kodex jagellonské knihovny krakovské z r. 1447. Písař