str. 118
jeho, Mik. z Lublina, sestavil si abecední soupis latinských citátů — a Brückner poznal, že tato jeho práce je vlastně plagiátem z díla Konráda z Halberstadtu, jenž zase plagoval staršího Jeremiáše z Montagnone. Nalezl Konrádovo »Triparti-tum« (vedle něhož zná i »Trivium«) v rkp. téže knihovny č. 2001 z XV. stol., rkp. č. 676 a konečně č. 2696 (jež je jenom opisem práce Matěje z Lublina). Kromě těchto krakovských zjistil ještě totéž dílo v rkp. dv. knih. vídeňské č. 1625 (ze XIV. století) a mnichovské č. 1197 (z r. 1479). Ale zjistil již také česká přísloví v díle Konrádově, po třech ve dvou rukopisech krakovských, zčásti polonisovaných.
Následujícího roku, 1894 (č. III, Rozpr. XXIII, 318), Brückner svoje výklady doplnil jednak dalšími příslovími (v rkp. krak. 676 nalezl jich šest, z nich dvě shodná s uvedenými již dříve), jednak správným poznáním, že dílo Konrádovo vzniklo v Praze a že již autor asi vložil do něho »kilka lub kilkanaście czeskich« přísloví.
Tato důležitá zpráva Briicknerova zapadla; bylo možno čekati s jistotou, že v pražských rukopisech Konráda se nalezne netoliko správné znění polonisujících vět rukopisů krakovských, nýbrž že — jak již Brückner naznačil — v nich najdeme těchto vzácných textů staročeských několikrát více. A první popsal tak dva rukopisy klementinské (I ? 37 ze XIV. a IIIH 3 z XV. stol.) ve svém pracném díle J. Truhlář 1905 (Catal. codd. I, č. 13II a 556), ale nepovšiml si ani českých přísloví ani zevrubněji autora ( také nikoli 1906 v doplňcích II, 406—407).*) Proto jsem se odhodlal doplniti jeho soupis v této příčině podle pokynů Brucknerových a tak vznikl, na přání Jagiéovo, můj článek v Archivu für slavische Philologie (1906, 284—292) »Die älteste böhmische Sprichwörtersammlung«, jehož výtah otiskl téhož roku Zíbrt v Musejníku (1906, 477—478 ,Konrád z Halberstadtu'). Článek vyšel v Archivu, ježto právě v Archivu před lety otiskl Brückner (1897, Zur slav. Parömiographie) výtah ze svých popisů polonisujících rukopisů Konrádových.
Dokázal jsem v tom článku správnost všech hypotes Brucknerových podle dvou rukopisů klementinských. Ukázalo
*) Znění hlavních rukopisů uvádím pouze zkratkami: ? = rkp. klem. I ? 37, H = rkp. téže knihovny III H 3; E. = rkp. kapit. knihovny E LXXVII; O = rkp. téže knihovny O LXXXII; tři rukopisy krakovské knihovny jagellonské uvádím podle zpráv Brucknerových na místě uvedeném — a taktéž podle něho cituji české věty Konrádovy ve zpracování Matěje z Lublina. Texty uvádím toliko ve znění nejsprávnějším, jehož značka položena napřed; chyby anebo polonismy pomíjím. Uvádím také příslušné heslo Konrádovo latinské a kontext, pokud přispívá ku porozumění.
