str. 119
se, že vskutku dílo Konrádovo vzniklo v Praze, že bylo protkáno českými příslovími (shledal jsem těch vět 36), že je pravděpodobně znala pozdější sbírka Flašková — a že písaři podle svého zdání je vynechávali anebo ponechávali. Že jsou to vskutku vzácné texty lidové moudrosti — ale že jsou již čerpány také z literatury knižní, z přísloví latinských (zevrubněji jsem je rozebral na přání Zíbrtovo 1908 opět v Musejníku 294—295; výtah z toho pak v mých Českých příslovích 1911, I, str. XXV, a později, 1924, v mé knize Náš jazyk mateřský, str. 207).
Má práce, z níž měl ovšem největší radost Briickner sám, stala se pak základem nových zpracování tohoto oboru (posledně 1929 u J. Jakubce, Dějiny literatury české, I2 257—258 a 262), ale pro naše katalogisátory zase zapadla, jako dříve dílo Brücknerovo.*) R. 1910—1922 vychází velkolepé, dílo Podlaho vo, Soupis rukopisů kapitulních, jež přináší také popis několika rukopisů Konrádových; podal jsem právě o těchto číslech zevrubnou zprávu v Českém časopise historickém 1923 (XXIX, 196) a ukázal, že se patrně v nich naleznou další nová přísloví staročeská. To jsem také učinil: r. 1920 v Musejníku, 79 jsem otiskl jedno nové z rkp. E LXXVII a r. 1928 v Národop. věstníku čslov. (XXI, 311—312) dvě další z rkp. O LXXXII: ale ovšem katalogisátor v Doplňcích 1928 registroval jen jediný můj doplněk (str. 23 k č. 838). Tak snadno se přehlédnou při katalogisaci rukopisů tato vzácná bohemika, v latinských textech ukrytá.
Ze všech těch rukopisů dosud známých nejdůležitější jest kapitulní pražský, sign. 0 82, jenž obsahuje poměrně nejvíce českých přísloví a v nejlepším znění. Obsahuje ovšem jenom Tripartitu část I. »dieta philosophorum et poetarum«, srovnaná abecedně podle jednotlivých hesel 'Abicere temporalia' X 'Zelus'. Část druhá není dosud známa; část třetí snad se zachovala (ale bez bohemik) v rkp. kapit. D 68 v podobném abecedním souhrnu 'Activa vita X Ydolatria' a má podobnou předmluvu jako část první (podstatnou část její otiskl Wi-slocki v katal. rkp. jagell. II 87 a Briickner 1. c). Neboť i tato
*) Nepotřebuji snad ani dodávati, že také Zibrt náležel ? ctitelům Brucknerovým a hojně kořistil z jeho nálezů bohemistických. Posledně to byl nález Briicknerův o staročeské písni »Vele, dubec stojí prostřed dvora«. Zíbrt v ČL 1925 pokládal ještě tuto píseň za prastarou; upozornil jsem ho na nález Briicknerův, že je to pozdní koleda podnes dochovaná. Vyžádal si proto ode mne článek o tom v ČL XXVI (1926) str. 81 nn. a upozornil mne na příslušný rukopis musejní knihovny. Ani tento článek, vlastně náš společný, neunikl osudu nahoře zmíněnému. V Bartošově Katalogu rukopisů musejních II, 1928 při popise rkp. XI A 27 právě tento článek náš chybí.
