chałupnika v Drozdove a jeho manželky Terezie Klusalovy. Vyučil se mlynářství snad ve Zvoli a mlel nejprve na vetráku u rychty ve Vesce u Sv. Kopečku v pol. okrese olomouckém. Asi r. 1860 koupil si větrák v Nov. Tvorovicích, převezený tam snad z Výšovic od Prostějova, a po čtyřech letech větrák v Kel-čicích v pol. okrese prostějovském; ale i tento větrák jako dřívější výhodně prodal a najal si vodní mlýn ve Varhošti v Jestřebí v pol. okrese olomouckém. Pro zvýšení nájemného odešel i z tohoto mlýna, najal si větrák ve Sližanech u Morkovic v pol. okrese kroměřížském a na konec se usadil na větráku v Čelčicích až do r. 1895, kdy jej prodal za 1000 zl. Frant. Bílému z Mouchnic (okr. bučovský) a odešel a odpočinek do Prostějova a zde zemřel 30. prosince 1915. Dva jeho synové, Metud a Jan, jsou dosud obchodníky v Prostějově.

Nový vlastník Frant. Bílý dal do větráku později benzinový motor, ale po jeho smrti r. 1914 byl dán větrák do prodeje. Koupil jej r. 1916 Alois Vytopil z Krhova u Bojkovic v pol. okrese uh.-brodském, za 4000 Kč, nechal však větrák bez péče po celý rok; až r. 1917 byl z něho motor prodán do Prostějova strojníku za 4000 K, větrák byl rozebrán a dříví, které měl vlastně prodavač již zadarmo, odvezl si na třech vagónech a draho je prodal. Mlýnský kámen zůstal v mlýništi pohozený, až si jej odvezl Ed. Škvára z Prostějova do zděného větráku u Dětkovic (v pol. okrese prostějovském).

Na čelčický větrák začínal po bezvětří zpravidla vanout vítr jihovýchodní; byl málo příznivý, otočil se však na jižní »vyškovský« (od Vyškova), nejstálejší a nejlepší, který foukal obyčejně tři dny, někdy však i týden i čtrnáct dní a nebyl »trhavý«. S počátku vál slabě, ale ponenáhlu se stupňoval a zase klesal a přecházel v jihozápadní »otaslavský« (od Otaslavic), »hovädský«; tento vítr buď docela usnul nebo přišel prudký a trhavý, v zimě se sněhovými bouřemi a v létě s deštěm. Mlelo se při něm »s prázdnými« (plachtami) nebo se ani nemlelo. Měnil se pak v západní (od Určic). Napřed vyvstala na západě zeď mraků — »u Čehovic se práší, pozor!« varoval mlynář — potom přišel větrný náraz »šturc« nebo »šturm«, ale vítr se zmírnil a mohlo se při něm dva až tři dny mlet. Změnil se buď zase v jižní a usnul nebo v severozápadní »půlnoční«, »štembe-rák«, vanoucí přes ves Bedihošť, a byl na mletí dobrý. Po něm přicházel severní, trhavý, vál přes dědinu Čelčice, narážel na hliník u větráku a proto se vlnil a šel nerovno. Větrák klenov-ský (asi % hod. na jihovýchod) s ním však nejlépe mlel. Východní vítr na čelčickém větráku nikdy nebyl, snad že se odrážel od hostýnského pohoří. Takto přicházely v Čelčicích větry

Á