kým: »Lidičky, jsme tu s vápnem.« I těm četným vápeníkům po venkově moderní výroba odzvonila, vápenky vyhasly, podlehly konkurenci velkovýroby, vápenici vymřeli a do tajů svého řemesla už ani syny svoje nezasvětili.

Vedle cihelen bývali hrnčíři, kteří pálili plotňáky a ušáky, dnes už neužívané. I jejich práci zabila tovární výroba plechového a železného nádobí.

Skoro úplně již vymizeli typičtí, hloubaví, mistrní tkalci venkova, ? nimž zanášela se předánka lnové příze ? zpracování. Pracovali důkladně, dovedně a lacino. Ani oni neobstáli v boji existenčním s velkovýrobou: stavy stojí, tlí a truchlí a není již mistrů ani učňů.

Vedle řek »na břehu« byli převozníci, pramáci, kteří obstarávali spojení a dopravu, musili míti za vyučenou od otce nebo předchůdce. Nové mostní stavby vrhly naše přívozy namnoze do bídy a nouze.

Řeka byla služebníkem dobrým, živila chasu mlynářskou a řady »rybáků« z povolání. Páni otcové těšili se úctě, vynikali inteligencí, pantátovalo se jim a onikalo. Jejich kmotrovství bylo vždy poctou pro rodinu i dítě, zvláště z levého boku vzešlé.

Zanikli již i ovčáci, jehnáci, kteří ovčí hejno ošetřovali, pásli, hlídali, léčili, stříhali, zabíjeli. Byli to lidé dobří, zkušení a moudří, chudí a poctiví, jichž si celá obec vážila.

Zanikli již i bažantnici, pěstící, hlídající v oborách radost milostpánů, bažantí tábory, jež krmili, vábili a chránili proti škůdné němé tváři i škůdné ruce lidské.

Zmizeli i »hadráři«, sbírající, kupující za jehly a papír pro papírny odpadky, zbytky hadrů, omšelé, nepotřebné. Časové mění se a lidé s nimi stále!

Je známo několik druhů písemných historických dokladů o působení a životě Habánů na Moravě a na Slovensku. Jsou to především dochované jejich kroniky a zpěvníky, pak kupní smlouvy o nabytých pozemcích a budovách, jako na př. smlouva Habánů sobotištských ze dne 28. června 1636 o koupi mlýna a známého habánského »šenku« — »Klučárny«,-kterou podpisem stvrzuje 7 »grófů« a s habánské strany 5 nejváženějších (toho času) příslušníků »ex secta Anabaptistice«, mezi nimi i jejich známý biskup Andreas Erenpreis. Pak jsou listiny, týkající se sporů, které se udaly při násilném pokatoličování