Čarodějnice na Plzeňsku.

V lidových pověrách na Plzeňsku bývá »uškozeno« nebo »uděláno« dobytku, zvláště kravám. Bytostmi, které »odnímají« kravám mléko, bývají »čarodějnice«, a to vždycky ženy: »Seděla u kamen a měla zástěru pověšenou na bidle. Za kalounky tahala a nadojila mlíko« (z Bolevce).1) Kdo byl proti ní, hned tem (sic!) lidem řek': ,Dejte si dobrej pozor! Kdo ? vám ráno se přídě něco dlužit, ne abyste mu to poučeli! Sice dyž to pučíte, zase bude posilněna. Nejlepší vyprovodit ji ze dvora ven, aby nemohla ani smeť nebo kousek hnoje vodnést.' Dyž se jí to řeklo do vočí, vodebrala se jí moc.«

Čarodějnice nabývá moci nad mlékem sousedových krav tím, že buď vytáhne několik stébel ze střechy jeho domu (na Moravském Slovensku, viz »Národopis«, 1. c.) nebo odnáší za svítání mrvu ze dvora sousedova do svého hno jistě, jak vidno z uvedeného dokladu (srov. též Žalud, »Česká vesnice«, str. 110).

Dokonalý znatel sanskrtu, francouzský profesor Victor Henry, zjistil, že velkou roli v hospodářství starých Indů hrála čarodějná síla, přisuzovaná hnoji.2) Hnůj značí u všech náro-dův indoevropských úrodu polí a dalším rozšířením představy též plodnost a zdárnost dobytka. Táž moc přisuzována u Indů také moči. Henry shledává, že Indové používali moči jako léku. Tímto dědictvím lze si vysvětliti, proč se také u nás používá na venkově tohoto odporného prostředku ? podobným účelům.

Možno tudíž právem vysvětliti odnášení hnoje (stébel slámy atp.) jakožto symbol zdraví a zdaru dobytka, mající původ již v »čarách« nejdávnějšího lidstva.

Takové učarované mléko nemá podle víry lidu dobrých vlastností. Ze smetany nelze pak stlouci máslo. Lid si proti tomu pomáhá různým způsobem. »Tehda dali rozpálenou cihlu do bečky, tou pálili čarodějnici, a dyž to udělali, tak svrtěli.« (Z Bolevce.) Otiskuji v připojeném starém zápise z Plzeňska všecky rady a recepty proti čarám a čarodějnicím. Mezi jiným v něm uvedeno, že se mají hodit dvě nebo tři lžíce smetany, kterou nelze stlouci, do ohně nebo vypařit kbelík atp.

Výměnkář Štehl z Bolevce vypravoval o čarodějnicích toto: »Čarodějnice musely dát něco do chlíva. Za mej matky vod vosmi krav nedostali jsme jeden čas ani dva žejdlíky mlíka. A to byla eště krev.3) Byl tu Polívka, matka ? němu zašla a prosila ho, aby k nám přišel. Povídá: ,Zejtra ráno přijdu.' Vyhrnul se, my mu pučili modrou zástěru. Vykydal hnůj a voříz si kus dřeva na způsob nože, a de jaká dírka byla v chlívě, všecko vyškrabal. Dyž to vypucoval, přišel do sednici (!) a po-