livosti v uznání, ale také nikoliv na konečném všeobecném úžasu, ano i mezinárodním obdivu. Vzpomeňme jen našich zemských výstav, pořádaných v roce 1791, první v Evropě, a v roce 1891 a 1895 atd. Zde se nezvratně prokázalo a poznalo, jaká zdatnost, jaký zdravý smysl pro tvoření a pracovitost se v národě skrývá, a že jen politické poměry a hospodářská zaostalost jsou příčinou, že národ se nemůže na venek vyvíjet a ukazovat tak, jak by vzhledem ke svým schopnostem a své inteligenci zasluhoval. Jedinci, vynikající v různých oborech lidské činnosti nad cizince, jsou mnohdy i vzorem národům jiným, a to v oboru vynalézavosti, techniky, zemědělství, umění a j. Jak těžko se však žilo na domácí půdě třeba i zdatným živnostníkům, je ještě dosti známo; nebylo mnohdy v rodné obci, ve vlasti práce a bylo nutno jíti za chlebem jinam a opustit rodnou zem. Tak se tedy stalo, že naši zdatní a někdy i nejzdatnější lidé byli nuceni odebrati se do ciziny a tam pak přispívati svou prací, zručností, znalostí a zkušeností ke zvýšení úrovně kultury národů cizích. Mnohé krásné dílo lidské dovednosti, které při cestování po cizině tu a tam obdivujeme, povstalo za vydatné součinnosti českého člověka, nebo je vůbec jeho prací. Při tom byli však naši lidé mnohdy nuceni zachovávat dosti sebezapření ve smyslu uplatňování své národní příslušnosti a sebevědomí a snášet při vší vrozené skromnosti i všeliké urážlivé narážky.

Je proto nutno zdůrazniti, že i při všech těch již uvedených nedostatcích dobrý český duch, přičinlivost, vynalézavost a důmysl stále se vyvíjel a vynikal, a že měl též za následek i kvetoucí a vynikající samostatné a svérázné české umění. Kdežto Vídeň byla vybavena velkolepými učilišti všeobecnými, odbornými, vědeckými i uměleckými a tyto ústavy disponovaly vydatnými studijními cenami a stipendii, nebylo u nás dostatek těchto důležitých normálních základů pro výcvik a vzpružení. Chyběla zde i finančně a jinak vydatně dotovaná musea a sbírky národohospodářské a umělecké. Bylo u nás poskrovnu všeho, čeho je všeobecně potřebí ? vývoji kulturnímu, zejména uměleckému, a to bohužel zvlášť v dobách velikých světových událostí, majících vliv na veškerou lidskou činnost. | Co jsme v tom směru měli, pocházelo takřka jen z darů a věnování jednotlivců vlastenecky a s národem cítících. Vynikli-li jsme však přes to poměrně i v musejnictví a pod., jsme za to povděčni jen vlastní síle a obětavosti; ze soukromých prostředků jsme tvořili možnosti a příležitosti studijní a zdokonalovaci.

Neměli jsme tedy i při nejlepší výkonnosti a nejdokonalejší tvořivosti oněch normálních podkladů, které byly v dostatečné míře jinde, abychom se nerušene mohli vyvíjet v oboru