umění. Naši umělci netěžili tak finančně jako umělci jiní, neměli ze svých velkolepých děl toho, čeho se dostávalo šťastnějším jejich kolegům, nebylo také té všeobecné posily morální a oficielního povzbuzení. Měli jsme ovšem jedno, čeho je téměř nezbytně potřebí při vší jinaké zdatnosti, totiž sebevědomí, a to vedlo ? vítězství. Snad nám i ty všelijaké materielní a jiné nedostatky prospěly, neboť jsme tak nepropadli materialismu a zůstali věrni ideálům a mohli se vnitřně zdokonalovati. Je proto pravděpodobno, že i naše strádání bylo jednou z hlavních příčin našeho konečného vítězství. Možná, kdyby se nám vždy bylo vedlo dobře, že bychom nebyli tam, kde, bohudík, jsme. Nicméně je dlužno přiznati, že naše hospodářské i jiné nezaviněné nedostatky z minulých století dlouho tlumily a brzdily vývoj naší kultury a že následky těch nedostatků dodnes dosti pociťujeme. Není nemístné zde jen krátce připomenouti, že přes všechny uvedené hmotné i jiné nedostatky národ náš i v oboru umění zaujímal už' dlouhá století významné místo mezi prvními národy evropskými, neboť se honosí jmény umělců světového významu.

To tedy platí všeobecně, zejména pro živnosti a umění. Pokud jde zvlášť o umění medailérské, je potřebí dedukovati zde líčený vliv poměrů a podotknouti ještě toto: Hlavní město říše mělo dobře dotovanou akademii umění, se světoznámou školou medailérskou, kde byli umělci favorisovaní nejvyššími osobnostmi instalováni jako profesoři, dále mělo hlavní město světoznámou, dobře vybavenou mincovnu,*) kde se tvořily a razily mince a oficielní i soukromé medaile nejen pro Rakousko, ale i pro mnohé jiné státy, zejména balkánské, a kde se vyráběly též rozmanité, skvostné rak.-uherské a jiné řády a cestné odznaky. Při tom je samozřejmo, že tato mincovna zaměstnávala značný počet dobře honorovaných umělců, rytců a medailérů, jejichž činnost vyžadovaly dále různé oficielní i soukromé slavnosti, vojenské a jiné oslavy státně významných událostí, mezinárodní sjezdy, výstavy, plesy a j. v. Medaile se razily na paměť vynikajících osobností, na rodinné události panujícího rodu a rodin šlechtických a j. a konečně daly razit medaile i různé úřady, ústavy, podniky obchodní a průmyslové atd., takže se zde naskýtalo hojně příležitosti ? ovlivňování a rozvoji ryteckého a medailérského umění.

Poměry v naší vlasti nedaly se ani zdaleka přirovnat ? těmto poměrům sídelního města a je tedy zřejmo, že pro naše vlastní české medailerstvi nebylo širokého pole působnosti