českých lidí, kteří byli držiteli, pěstiteli a spolutvůrci národní kultury, upřímnými, hrdými a sebevědomými nositeli národního sebevědomí a proto důležitými předpoklady pro nynější naši politickou samostatnost.

Svého svěřence, učně Karla Abrahama, si Kříž oblíbil pro jeho vynikající vlohy a jeho dobré nadání pro vyvolené povolání ; poměr mezi mistrem a učněm byl velmi dobrý, ano srdečný. Kříž, jsa neženat, měl mladého Abrahama takřka za svého. Ale také Abraham ctil a vážil si svého mistra, ano i v pozdějších letech, po smrti Křížově mluvil o svém učebném pánu vždy jen s velikou láskou, úctou a vděkem, což jest ostatně pro oba tyto muže zajisté nejlepším osvědčením jejich dobrých osobních, lidských vlastností.

Abraham byl již jako učeň velmi snaživý a pracovitý, oddechu neznal ani v dílně mistrově ani doma, ano jsa pln starosti o život své matky, vyhledával i pro málo svých příp. volných chvil nějakou práci, aby alespoň trochu přispěl ? udržování chudinké domácnosti. Mnohou neděli proseděl u pracovního stolku, aby, ovšem se souhlasem svého mistra, zhotovil pro samostatně vyhledaného přímého zákazníka nějakou ryteckou prvotinku, nějaké jednoduché ozdoby na knihy, mono-gramek a pod. Měl velikou radost a zadostučinění, když mohl své matce odevzdat několik takto vydělaných krejcarů. Některé učňovské práce Abrahamovy se uchovaly, a je možno na nich pozorovat a obdivovat jeho skvělý talent; již tyto hezounké a líbivé práce tvoří sympatické umělecké předměty. Abraham zůstal i po vyučení u Kříže jako hlavní jeho spolupracovník, a tak tvořili tito dva odborníci mnohé společné, význačné a dosud zachovalé umělecké dílo, které ovšem nese, je-li signováno, samozřejmě vždy jen jméno Křížovo jako původce a vůdce a vždy důležitějšího spolutvůrce.

Po smrti Křížově v r. 1887 ohlásil Abraham dnem 17. říjnem provoz živnosti rytecké a převzal závod Křížův v Praze v býv. Ovocné ulici od Křížový dědičky, sestry, paní Kalfusové, vdově po lesníku, a to za peníz 400 zl., a vedl jej ze začátku ještě pod jménem Kříž, teprve později pod jménem svým. Zápisné 15 zl. zaplatil podle matriční knihy společenstva rytců v Praze v roce 1890, tedy teprve po třech letech, což též je znamením jeho nedostatečných hospodářských začátků. Protože Abrahamovi v roce 1887 bylo teprve 21 let, bylo nutno, aby byl prohlášen za zletilého, což se stalo rozhodnutím okresního soudu na Smíchově ze dne 29. srpna 1887.

První jeho samostatná práce byla razidlo na pamětní medaili Jana Ev. Purkyně, tvořená v roce 1887; je bez značky.

Také medaili pro hospodářskou a průmyslovou výstavu