netvořil, tento obor se tehdy stal jaksi specialitou jiných významných rytců, zejména známého závodu Václava Šmakala v Praze.

K. Abraham zhotovil též razidla na tři t. zv. růžencové medaile, velmi vkusné a líbivé, jak ukazují ražby podle nich provedené.

Při této přttežitosti budiž také upozorněno na to, že by bylo účelno a v zájmu našeho národního hospodářství, kdyby československé ražebny, výrobny medailí, odznaků a pod. věnovaly větší a důslednou pozornost i výrobě t. zv. růžencových medailí, svátostek kovových, co upomínkových medailí a medailonků pro poutní místa. Není jistě správné, že při známé výkonnosti našich umělců výtvarníků a ražeben jsou československá poutní místa zásobována a zahrnována takovými předměty vyrobenými z největší části v cizině. Proto také se v našich poutních místech shledáváme s upomínkovými předměty, které s dotyčným místem nemají ideové spojitosti, nýbrž se týkají míst cizích, zahraničních, ale kupují se nekritickým množstvím lidí bez výběru v domnění, že jsou to předměty památkové místa právě navštíveného, ačkoliv jsou to vlastně často památky na místa ležící v daleké, neznámé cizině. Jde ostatně mnohdy též o předměty dosti nevkusné a je zde potřebí i zásahu uměleckých kruhů.

Bylo by proto záhodno, aby naše ražebny, umělci a obchodníci nejlépe snad nějakou společnou akcí snažili se přivodit v tomto směru nápravu, a to, jak bylo řečeno, nejen v zájmu národohospodářském, ale také v ohledu kulturním. Jde zde o odbyt dosti značný a jak zkušenost učí, stále stoupající, který by zmíněnou akci plně odůvodňoval. Obecenstvo by tuto snahu zajisté vítalo a podporovalo, zvlášť kdyby nějakým vhodným způsobem na věc bylo upozorněno. Zde se tedy naskytá pěkné pole společné působnosti výrobce s umělci a se spotřebiteli a v daném případě by se úspěch jistě dostavil. Máme ovšem dosti starších i novějších svátostek veliké umělecké ceny od svých českých mistrů, ale je to přec jen mizivé množství vzhledem ke skutečné potřebě.

Abraham patří ještě do doby, kdy rytec a tedy též me-dailér. byl nucen pořídit nejen kreslený návrh nebo obraz medaile, nebo model, ale též vyrýti celé ocelové razidlo, pro líc a rub medaile, což byla ovšem práce zvlášť namáhavá a vyžadující veliké řemeslné zručnosti a dovednosti, neboť v jeho době nebylo ještě redukčního stroje; tento se objevuje teprve kolem roku 1900, nynější generaci medailérů je již rytí a hotovení razidel ušetřeno. Redukční stroj, pokud mé zkušenosti učí, objevil se ve veřejnosti v dokonale vyhovující soustavě v roce 1900 na