rozjarení chodskou svatbou, domů. Přede mnou šlo několik známých mladíků, kteří si vesele zpívali pijácké písně, mimo jiné i známou: Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník! Dohonil jsem je a ptal jsem se jich, zdali vědí, co ten bedrník je. Nevěděli. Jeden mrzutě prohodil, že snad — perník. Vedle cesty na mezi rostlo plno této prosté květinky a proto jsem jim ho mohl snadno ukázat a o jeho léčivé síle jim něco málo povědět. A řekl jsem jim také, proč se má pít pivo s bobkem.

Po druhé jsem si sám blíže všiml bedrníku, když jsem okoušel z botanické horlivosti různé byliny a když jsem poznal, že bedrník má chuť dosti odpornou, palčivou, peprnou, právě tak, jak ji definuje J. S. Pressl ve svém Všeobecném rostlino-pise (I., 720): »Kořen jest ostrý, pryskyřičnatý, kořenný, dráždiv ý.«

Usmyslil jsem si všimnouti si poněkud blíže zmíněné, dosud všeobecně zpívané písničky: Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník! a předkládám zde čtenářům skromný výsledek.

Nejstarší doklad písně podle Zíbrtova Bibliografického přehledu českých národních písní (1895) je u Rittersberka (České národní písně, v Praze 1825, str. 74, čís. 178) :

Jan Ritter z Rittersberku, přítel Dobrovského, Palackého a Vinařického, veliký hudebník, vydal zmíněnou první naši sbírku 300 českých národních písní a tanců na základě sbírky z r. 1822, kterou dal provésti v Čechách a na Moravě nejvyšší purkrabí, hrabě Ant. Kolovrat Libštejnský. Obsahovala tedy jistě tato starší sbírka píseň o bedrníku.1)

Původ písně je ovšem jistě ještě starší. Můžeme jej klásti s velkou bezpečností do počátku XVIII, stol., protože asi v té době užívání bedrníku proti moru vlivem literatury zobecnělo.

Vedle nápěvu písně, zachovaného u Rittersberka, druhý nejstarší nápěv je ve »Zpěvníku« Karla Maria Jiříčka, sládka z Pardubic, seps. 1845 (I., str. 154), který zde reprodukuji podle zápisu z Nasavrcka u Pardubic: