191

Hudební motiv je velmi podobný písni: Tluče bubeníček, zejména v druhé polovině. Píseň je třívětá. První věta A se dělí ve dvě části: a) Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, b) nebudeme stonat, nebudeme mřít..., začínající o sekundu výš než část a), a jest zpracována z části protichůdně. Věta B: tak ta bába říkávala, když do lesa chodívala, jest již živější a skládá se taktéž ze dvou, ale stejných částí. Věta C: na ten bedrník, na ten bedrník, je závětí, a mírněji již ukončuje obě věty předchozí.

Text tohoto popěvku je leckde uchován; uvádím na př. Národní pohádky od K. J. Erbena (I, 1873/4) a Erbenovy Písně (nové vydání 413), kde je uchován i nápěv. Zmínka o této písni se děje i u Zíbrta, Pivo v písních lidových a znárodněných (1909, str. 111). Dokládá se z Berounska a z okolí Nasavrk.

Časem a častým opakováním vyskytlo se ve znění několik změn písně, od sebe se — byť i nepatrně — odchylujících, zejména v druhém dvojverší; místo původního: jedna bába povídala, vyskytují se verse ... jak ta bába povídala (říkávala) ... nebo ... t a k t a bába povídala,... když na houby chodívala, ... když na kytky chodívala a pod.

O veliké oblibě písničky svědčí i to, že naše slavná spisovatelka El. Krásnohorská vkládá ji do úst mladému pasáku ve své hře Hojička z lesa (Fr. Šimáček, 1899), kde v prvém dějství nalézá mladý Izop onu léčivou bylinu, o níž naše písnička povídá, a praví: »I hleďme, tohle je bedrník! Dobré koření; je o něm písnička: Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebu-