déme stonat, nebudeme mřít, tak ta bába povídala-------ó jé,

tu bábu, tu bábu kdybych našel«-------atd.

A nebude snad nezajímavo, jestliže uvedu, že také našemu Mánesovi se tato písnička líbila a že ji vykreslil ve svých písničkách (vydaných souborně Matějčkem r. 1928, sv. L, č. 38). Nakreslil pěknou iniciálu P(ijme), v níž jest propleten bedrník. Vedle stojí tlustý mužík, an dělá s velkým gustem dlouhý nos na prchající smrt s morem. Dolejší část kresby zabírá výjev odehrávající se na pokraji lesa, z kterého vyšla stará korenárka s nůší na zádech; ukazuje mládenci a panně, nesoucí džbánek s pivem, zázračnou a mocnou bylinku.

Než všimněme si blíže, ? čemu se bedrníku v lidovém lékařství používalo mezi jinými tak mnohými léčivými bylinami, neboť »není na světě bylina, aby na něco nebyla«, a naopak »každá nemoc má své býlí«, jak praví přísloví. Staré bylináře a lékařská »Jádra« nás o tom dobře, poučí,

Bedrník (česky též bedrníček, bederník, třebník, polsky: biedrzeniec, rusky: bedrinec nebo bedrenec, ukrajinsky: bedri-nic, zvaný lat. Pimpinella, něm. Bibernel, Pimpinelle) jest lidovým prostředkem užívaným proti všem možným nemocem již od nejstarších dob (rukopisy a staré tisky, týkající se bedrníku, viz: Jan Gebauer, Slovník staročeský I, 1903, str. 33). Tak v Knize lékařské, kteráž slove herbář, od Jana Černého (1517, 1. XI., kap. 25) je popis bedrníku i jeho léčivé moci. Z nemocí, které bedrník léčí, jsou uváděny nemoci mě-chýře, kašle a záduchy; pro horkokrevné osoby jest prý zlý. Dále nalézáme podrobné zprávy o bedrníku lomikamenu (protože prý skálu láme kořenem) ve II. vydání Mathioliho Herbáře od Daniele Adama z Veleslavína (1596, str. 36): »Krvavé koření (= bedrník) krev zastavuje. Bedrníkový kořen na prach ztlučený dává se píti v teplém pivě, víně aneb vodě, a dobrý jest těm, kteřiž těžce vpadli a vrazyli se.« Doporučuje se »k lepšímu zažívání«, což je dosud rozšířeno, patrně vzhledem k jeho jménu, v severních Čechách, kde bedrníku používáno při poruchách trávení. Nazývají zde totiž žaludek bedrník (srovnej lidové pořekadlo z Jičínska: ve čtvrtek sou jahelníky, nabite si bedrníky). Podobně se ho asi užívalo ve spojení s podobností jména proti lámání v zádech, bedrnici, t. j. bederní nemoci. Podle Mathioliho Herbáře činí prý bedrník též z lidí smutných veselé. Tomu však máme rozuměti asi pouze v ten smysl, že bedrník z lidí nemocných (a proto smutných) dělá zdravé, t. j. veselé.

Naproti tomu však Jan Černý a I. vydání Mathioliho Herbáře (Melantrich 1562, kap. XXDL, 1. CCCXIa) uvádí zcela jiné nemoci. Léčí prý bedrník s úspěchem močové a ledvinové