str. 193
kaménky a užívá se ho jakožto prostředku kosmetického. Že se bedrníku prakticky v 16. stol. používalo, vidíme z dopisu Václava Mitmánka, který píše svému otci z Prahy do Uherského Brodu r. 1542 proti nebezpečí moru: »...hned ráno vezměte šest nebo sedm zrn jalovce dobrého a jezte, to zahání vítr zlý; na druhý den vezměte kořen bedrníkový, tolikéž prospívá ; třetí den vezměte maličký kus cicváru... Což se pak čeledi dotýče, ti také ať jeden den užívají jalovce, druhý den bedrníku a třetí den bobek, čtvrtý den libeček místo cicváru, nebo jest*drahý ...«
Tonsoris ve své Radě lékařské (1771, 39, 7) radí: Proti Iámavici v rukách bedrnikovou vodkou ruky potírej, a po 2 loty pij.
Z modernější literatury v Ottově Naučném slovníku (str. 605) se píše: Zejména StahP) doporučoval ho nejen jako lék odchrchlování povzbuzující, ale i jako prostředek účinný při katarrech žaludku a vodnatelnosti.
V Kavinově Zemědělské botanice (II., str. 790) je při rodu Pimpinella poznamenáno: Oddenky těchto druhů (t. j. bedrníku) radix pimpinellae obsahují hořký pimpinellin (CisELoCh) a bývají v lékařství předpisovány na kloktadla při angině (tinktura pimpinellae). Srv. i Léčivé rostliny od Domina a Senf ta.
Tak radí i Karel Müller ve své nedávno vydané knize: Moderní lékařský herbář květeny Č. S. R., Nový Bohumín, 1932, 8°, č. 146, str. 200, kde praví pod heslem: Pimpinella saxifraga L. — Umbelliferae — Apioideae — Ammineae. Bedr-ník, Bibernell. »Kořen rostliny — Radix Pimpinellae albae (majoris, minoris hircinae) — čili jinak též zvaný Radix Trago-selini nebo Radix Saxifragae magnae obsahuje stopy zlatožluté silice, 0'025% hořkého glykosidu pimpinellinu C12H10O. a látky indiferentní. Tinktura připravená z drogy (v poměru 1 dílu kořene na 5 dílů lihu) těšila se dříve veliké oblibě jako diaphoreticum. Kořen dávali někde sládci do piva, aby mělo říznější chut, lid pak přisuzoval této droze mírnění návalů krve do hlavy, zvýšení chuti ? jídlu a tišení kašle v dávce 0'5—2 g práškované drogy 3—4krát denně. Bedrníková tinktura se podává na venkově namnoze ještě dnes při indigesci po 40—50 kapkách 3krát denně podle Moravka. Hager radí též ordinovati ji ve formě ruského prsního syrupu podle receptu:
!) Stahl Georg Ernst, chemik a lékař (1660—1734), od r. 1716 osobní lékař krále pruského; objevil mnoho vlastností alkalií, kovových oxydů a kyselin. Jeho nejdůležitější sípisy jsou: Experinienta et observationes chemicae (1731) a Theoria medica vera.