Rp.! Tincturae Pimpinellae 20.0

Syrupi Morphini 80.0

S: 2 čajové lžičky za hodinu.

Při angině podává se dekokt z drogy 10 :100 vody ad gargarisma.«

Nejvíce však bylo bedrníku užíváno proti moru. Naše a haličsko-polské pořekadlo dí: Bedrník, v moru lík. Také zmíněný Tonsoris píše v Radě lékařské: Pimpinella, gináče Be-drnjik s Cukrem ráno užjwej w čas moru. Užívání jě*ho patrně zobecnělo proto, že kořen chuti palčivé ničil zárodky nemoci té ze vzduchu ústy vdechované. O veliké moci jeho poučily prý lid divoženky, zpívajíce za měsíčných nocí: »Bedrníku bedrný, jak jsi peprný! Kdyby lidé věděli, rádi by tě jídali, ani by tak nemřeli.« A když byl kdysi v zemi moravské veliký mor, zvony samy zvonily: »Gendelia, bedrník, od nemoci dobrý lík.« Ad. Stifter vypravuje ve své povídce Granit (Bunte Steine I, str. 36, 1908) o velikém moru na českobavorských hranicích. Lidé prý již nevěděli, co počíti, nebylo jediné rodiny, která by neoplakávala někoho ze svých drahých. Tu prý šel sedlák jeden lesem a slyšel zpívati ptáčka: »Esst Enzian und Pimpinell, steht auf, sterbt nicht so schnell.« Sedlák šel ? faráři, ten oznámil zázračnou radu ptáčkovu lidu a brzy se zlá nemoc z kraje vystěhovala. Podle jiného podání zpívá pták: »Esst kranenbeer und bibernel, so sterbt ned so schnell« a v Polsku: »Kdyby voměje a bedrníku nebylo, jako pán by povětří (— mor) chodilo.« Také anděl se zjevuje a zpívá podobnou písničku, anebo divý mužík, jejž opil sedlák vínem, prozrazuje za prostředek proti moru »eberwurz und bibernell«, nebo divoženky (Holzfräulein) v čas moru přicházejíce z lesa zpívají: »Esst binellen und baldrian, so geht euch die pest nicht an.« (Viz Sobotka, Rost. 291.)

Jest zřejmo, že pověsti naše, polské a německé se navzájem od sebe příliš neliší a že užívání bedrníku bylo rozšířeno nejen u nás, nýbrž i u našich zahraničních sousedů. (Viz Grimm, Deutsches Wörterbuch,)3) Kromě toho patřil bedrník také mezi amuletní rostliny, které nošeny na nahém těle, pomáhaly prý proti otrávení, učarování, uřknutí atd.

Bedrníku se užívalo různě. Tak užívána jeho šťáva, listy a kořen ve víně nebo pivě povarený, cukráři zavařovali kořen