do cukru a o poutích jej prodávali;4) na českém Horácku pił lid jako léčivý »trank« bedrníkovou vodu (řed. J. Kopáč, Horácké koření, Český lid 1924, str. 198), pil se čaj z listů a květů, jak mi laskavě vypravoval p. prof. Hodura, který mi při této práci velmi pomohl, a jedla se konečně i bedrníková polévka, jak dokazuje průpověď: Jídej polévku s bedrníkem, budeš také dlouho živ.

Bedrník se u nás vyskytuje ve dvou druzích: bedrník obecný (Pimpinella saxifraga L.) a větší (Pimpinella maior Huds.). Patří ? rostlinám okoličnatým (Umbelliferae), skládá květy ve složených okolcích, které nemají ani obalů, ani oba-líčků. Zaměňuje se však zejména ve starší literatuře s tak zvaným bedrníkem vlašským, lidově též »krvavé koření« zvaným, který však dnes jmenujeme toten (Sanguisorba) a který až na jméno nic společného s bedrníkem nemá. V Strahovském bylináři (ruk. z 2. pol. 15. st.) se nazývá latinsky psidia (= psithia vitis) iudaica, tedy židovská réva (viz Flajš-hans, Strahovský bylinář, Čas. Nár. Mus. 1917, str. 387).

Pokud se týče bobku, o kterém se písnička zmiňuje, neužíval ho lid v té míře jako bedrníku, hlavně proto, že jest rostlinou cizí, u nás nepěstovanou. Mathioli uvádí: Proti kolice aneb zření dobré jest, jeden kventlík stlučených Bobkův do vína aneb piva zavěsiti a z toho píti; rozhání větrnosti; kdežto ve Spise o nemocech morních (Praha, 1530, 1. ??. ???. 11) se praví: Pití, jakého požívati (proti moru): »Vezmi domů bečku piva a když by vy kysalo na místo (= na čisto), protluka něco bobkův, v šátku s čistým kaménkem zavázati a doprostřed piva na niti spustiti a tak točiti a píti.« Na to se jistě vztahuje začátek písničky: Pijme pivo s bobkem.

V nynější době se užívá bedrníku málo. Jeho sláva upadla. Chemie, připravujíc léky původu organického syntheticky ze sloučenin organických, vymycovala léky přirozené. Bohudík, v moderní době se vše opět vrací k pramáti nás všech, všehojivé Přírodě. A proto vy, kteří chcete býti zdrávi, pijte pivo s bobkem, jezte bedrník!