Vedle lidových staveb nejčastěji bývají fotografovány lidové kroje, totiž osoby v malebných krojích. Pro národopisné účely nesmíme si však vybírati jen pestré a nápadné kroje, nýbrž fotografujeme oblek vůbec pro jeho charakteristické rysy ve všech krajích, ať je malebný, či není. Záleží právě na tom, jak se lidé v kterém kraji odívají, i když není oděv tak rázovitý a zvláštní. Kromě svátečního obřadního roucha všímáme si bedlivě i lidí v obleku pracovním a všedním u dospělých, dětí i starců a hledíme i k tomu, abychom zobrazili lidi nejen v létě, nýbrž i v jiných ročních dobách. Nezapomínejme ani obleku různých stavů, na př. rybářů, mlynářů a j. Kroje fotografujeme vždy tak, jak se nosí, při příležitosti, kdy je lidé skutečně oblékají. Jestliže jsou kroje oblékány schválně pro účely snímku, stává se, že mnohé detaily chybějí nebo jsou nesprávné, protože fotografované osoby samy jich nedbají, dychtíce po obrázku za každou cenu nebo z nepochopení a jiných důvodů, fotograf jich pak nezná. V takovém případě, musí-li být určitý kroj schválně oblečen, na př. vyšel-li již z obyčeje, nechť je přítomen dobrý znalec lidu a kroje. V oblastech, kde se zvláštní kroj již dávno odložil, fotografujeme osoby v běžném obleku dneška, kromě toho snažíme se získati i obrázky ze starších období, ovšem za podmínek, jež jsem naznačila. U každého snímku poznamenáme, v které době se takový oblek nosil. Uvedla jsem již, že oděv má býti fotografován na osobách při příležitosti, kdy se skutečně obléká. Nejlépe je zachytit osoby, aniž o tom vědí. Musí-li státi před aparátem, nechť zaujmou vždy postoj co nejvíce přirozený a fotograf nechť je přiměje vypravováním, žerty a pod. k nenucenému výrazu. Nic není nepříznivějšího, než násilný rovný postoj a napjatý výraz tváře. Sestavení osob nechť je zvoleno takové, aby nepůsobilo umělostí, osoby nechť se navzájem nekryjí, kromě toho nechť jsou viditelny všecky charakteristické rysy