obleku. Kde je třeba, věnujeme jim i detailnější snímky, na př. úpravě hlavy a pod. Konečně připomínám, že osoby v kroji fotografujeme zpředu i zezadu. Nejlépe je zhotoviti obrázek vždy ženy a muže (dívky a svobodného hocha), kromě toho i skupinky lidí v oděvu různých variací. Cizí osoby, jež nepatří vrstvě obyvatelstva, již studujeme, hledíme odděliti. Při fotografování osob pro studium jejich oděvu volíme co možno klidné, jednoduché pozadí a snažíme se vyvarovat světelných kontrastů, zejména na jasném slunci.

Významné součásti obleku fotografujeme i samostatně, rozložené, aby byl zřetelný jejich tvar, výzdoba atd. Kromě fotografování je i kreslíme, a sice proto, aby vynikl jejich střih. Buď je kreslíme podle krejčovského způsobu v zmenšeném měřítku s oddělenými částmi, anebo raději celistvé, rozložené, s vyznačenými švy. Ke všem obrázkům připojujeme opět udání o původu, stáří, domácí názvy atd.

Při této příležitosti zmiňuji se též o fotografování osob pro antropologické účely. Tehdy nezáleží na obleku, nýbrž na typu osob, jejich postavě, tvaru lebky atd. Rozeznávati antropologické typy může ten, kdo se podrobněji seznámil s touto naukou. Ale každý, kdo zná dobře lid svého kraje, rozpozná několik typů ve tvářích a postavě obyvatel. Konečně vždy je lépe poříditi raději více obrázků než méně, a to osob zejména dospělých a zdravých. Fotografujeme jednak celou postavu, jednak hlavu zpředu i z profilu, a to tak, aby hlava byla v určitém úhlu skloněna, v t. zv. frankfurtském postavení: spodní oblouk oka má býti v stejné rovině s horním obloukem otvoru ušního. Obrázky hledíme zhotoviti dostatečně velké, tak aby rozměr hlavy byl 4—5 cm, při čemž snímek osoby, braný zpředu i zboku, musí zachovat tutéž velikost hlavy. Pozadí budiž co nejvíce klidné. Doporučuje se zavěsiti za foto-