ohledu významnější než obrázky budov nebo kraje. Ba nechybím jistě, řeknu-li, že zachycení některých obyčejů patřilo by přímo mezi unikátní snímky, tím spíše, že jich dosud máme v každém ohledu tak málo. Proto se doporučuje fotografovati všecky obyčeje, jak jsou ve směrnicích naznačeny, ovšem zase s připomenutím, že scény musí být skutečné a přirozené, jak se konají, nikoli připravené a upravené, a musí být brány v prostředí, kde se konají, tedy některé venku, některé však doma. V případě, že musily být inscenovány, na př. jde-li o obyčej již vymizelý, musí to býti poznamenáno a scéna musí být uspořádána věrně podle skutečnosti. Zúčastní-li se zvyku větší počet osob, rozestavte je tak, jak při onom obyčeji bývá, přece však tak, aby nekryly osob hlavních. Cizí osoby, jež k scéně nepatří, přísně odstraňujte. Scény ať jsou co nejvíce nenucené a účastníci ať nedbají přítomnosti fotografa ani aparátu, zejména ať se neobracejí k němu, není-li to ve scéně nutné. Fotografujte nejen svatební obyčeje, masopustní průvody, vynášení smrti nebo obyčeje letnic, nýbrž hleďte zachytiti i zvyky zimní a zejména ony zvyky, jež se nekonají nápadně jako slavnosti, nýbrž v rodině, na polích a pod., třeba i jednou osobou, které mají za účel zajistit ochranu, prorokovat budoucnost a j. Hleďte, aby celý život člověka a každý ze zvyků dále naznačených byly dokumentovány snímky. V cizích zemích vlastivědná fotografie dospěla v tom oboru již daleko a můžeme poukázat na př. na pilnou práci severských národů i jiných. Není tak těžké vyrovnati se jim při bohatství našich námětů a vyspělosti naší amatérské fotografie.

Vždy vřelým přáním je zobrazit ruch zvyků i prací na běžícím filmu, neboť to je nejsprávnější a nejnázornější způsob, jak zachytit pohyb scén a všecky její změny po celé trvání od počátku do konce. V dnešní době pokročilé techniky je přímo požadavkem vlasti-