na př. v některých krajích Slovenska, kroj se přizpůsobuje obleku sousedních krajin, takže mezi uchovalým krojem některých vesnic a městským oblekem je více mezistupňů. Vesměs se však mění jednotlivé součásti o sobě a proto je nutno sledovat a popisovat každý kus šatu odděleně a to vždy se zvláštním zřetelem k době, kdy se nosil, a k účelu, kterému sloužil. Při obleku se musí zjišťovat a zaznamenávat rozdíly, týkající se nejen toho, zda jde o šat letní a zimní, bohatých nebo chudých, nýbrž i okolnosti, zda je to oděv sváteční nebo všední nebo užívá-li se ho jenom k zvláštním příležitostem, dále zda je to oblek určený pro mladé lidi či pro staré, pro děti nebo mládež; v některých krajích je důležitá i okolnost, zda je určen pro svobodné nebo vdané.

U každé součásti nutno poznamenat, jak o ní lid sám soudí, zda ji nosí s oblibou nebo ji zavrhuje jako starou módu. Sběratel nesmí se nikdy omezovat jenom na popis svátečního, ozdobného šatu, neboť právě všední oblek zachoval mnohdy důležité rysy ze starých dob. Mnohdy však právě naopak obřadní roucho určitých příležitostí zůstává nad jiné konservativní, na př. oděv nevěsty nebo kmoter.

Nejdůležitější je při obleku střih jednotlivých součástí a proto je nezbytné nakreslit jej vždy, nejlépe lak, že se rozložený kus oděvu načrtne celý, na něm se naznačí švy, udají se rozměry a popíše se způsob sešití, ovšem vždycky se všemi domácími názvy. Stejně důležité jsou údaje, z jaké látky se který kus šije a jak a čím se zdobí: zda se šije z látky domácí, doma zhotovené, nebo zda se šije z látky kupované. Udejte, z jakého je materiálu a jak jej lid jmenuje, právě tak z jakého materiálu jsou ozdoby a jak jsou provedeny.

Při této příležitosti možno pojednati v přehledu o domácích látkách vůbec. Jejich výroba bude ovšem zařazena v kapitolu o zaměstnání a práci lidu.