Nemá významu vypočísti toliko jednotlivé kusy obleku, třeba by byly připojeny i domácí názvy, neboť nikdo si nedovede správně představiti, jak která součást vypadá. U součástí stejně pojmenovaných byly v jednotlivých krajích co do střihu, provedení a rozměrů velké rozdíly, o nichž jen obrázek může podati správnou představu, nikdy sám název. Proto ani v krajích, kde kroj byl již domněle popsán, není nová revise materiálu a nové studium zbytečné.

Po udaném úvodě podejte podrobný popis jednotlivých součástí obleku, a to podle vývoje. Postupuje se od starých dob, pokud můžete zjistit podrobnosti o starších krojích na základě archivních zpráv (zejména pozůstalostních zápisů) a podle tradice starých lidí, zejména švadlen a krejčí. Ještě dnes možno nalézti v leckterých vsích pěkné památky starých součástí krojů a staří lidé mohou ještě mnohé podrobnosti prozradit a zachovat tím věčné památce.

Obraťte zřetel hlavně k těmto částem: Oděv ženský: Spodní oblek: košile, rubáš, spodnice, po případě jiné spodní součásti, nosí-li se; svrchní oděv: košile (rukávce), různá pro různé příležitosti a osoby; živůtek nebo šněrovačka; sukně pracovní i sváteční s udáním rozměro, látky a názvů a s vyznačením okolností, kdy se oblékaly; zástěry; svrchní ženský oděv: kabátky, špensry, kacabajky, jupky atd.; kožich; pasy.

Dbejte různé úpravy hlavy a popište: účes vlasů a vůbec jejich pěstění; čepce letní i zimní; pleny, vínky, šátky, šály a j. Poznamenejte rozdíly v úpravě hlavy u děvčátek, dospělých dívek, vdaných a stařen v různých obdobích.

Obuv: popište punčochy (onuce), podvazky; obuv pro různé příležitosti: střevíce, boty, pantofle (mejšla-ta), dřeváky, papuče, krpce a j. Poznamenejte, kdy chodí ženy bosý.