anebo je nepokládají za důležité. Proto se doporučuje, aby sběratel si vzal k pomoci některé podrobné vytištěné již sbírky lidových obyčejů (dále v soupise literatury uvedené) a podle nich kladl otázky, pátraje po místních variacích, aby místní materiál co nejvíce vyčerpal. Nesmí ovšem klásti své otázky tak, aby sváděl k nesprávným odpovědem. Zvyky ve všech našich krajích byly namnoze obdobné, ale lišívaly se v podrobnostech, zejména ve formě, jak se konaly, a v úkolu, jaký se jim připisoval. Proto každý sběratel musí se vyptávat vždy a pečlivě, proč se který obyčej konal a jaký měl účel. Dalším důležitým poznatkem je okolnost, že každá osoba z lidu nezná všech zvyků; některé se zachovávaly jen v některých rodinách (zejména zvyky při práci, zvyky hospodářské a rodinné), na některé se jen málokterý starší člověk upamatuje, že o nich slyšel. Proto sběratel se musí vyptávat vždy celé řady lidí z různého prostředí a různého stáří a musí zaznamenat, zda zvyk je všeobecný nebo ojedinělý, zda se zachovává s plnou vírou nebo jen z konservativnosti nebo zda se o něm jen vypravuje. Přitom je ovšem samozřejmé, že bude sledovat zvyky i vzhledem k časovému vývoji, dá-li se zjistit, kdy vznikly nebo jak se měnily, zda se vyskytují v různých okrscích v různé formě nebo s různou funkcí a kde všude se konají v kraji. K popisné sbírce připojte jména všech vyprávěčů, kteří vám podávali o zvycích zprávy.

Narození.

Všímejte si již názorů a zvyků, které se pojí k početí dítěte a těhotenství ženy. Odkud přicházejí děti a kdo je přináší podle lidového podání? Podle jakých známek se soudí na pohlaví dítěte a jeho budoucí osud a jak na ně lze působit? Co se doporučuje matce konat a čeho se má varovat, aby porod byl