V poslední době mezi nejbohatší monografie s obsahem výhradně národopisným počítáme F. Táborského Rusavu (Olomouc 1928) a zejména velké práce A. Václavíka, obsáhlé Luhačovské Zálesí (Luhačovice 1930) a Slovenska se týkající Podunajskou dědinu (Bratislava 1925).

Na Slovensku takovéto monografie bývají věnovány ponejvíce jenom jednotlivým obcím, ale přece nabývají mimořádného významu, neboť tvoří vlastně nejspolehlivější, takřka základní prameny pro poznání lidu. Mezi prvními stojí odborná monografie profesora K. Chotka: Cerovo (Národop. Věstník I. 1906), zevrubný popis jihoslovenské vsi v Hontě. K. Medvecký zpracoval typickou obec Detvu pod stejnojmenným titulem (Detva 1906), J. Bodnár sestavil vlastivědný popis Myjavy (Myjava 1911). Stručné jsou příspěvky K. Procházky: Kolarovičtí drátcníci (Praha 1905). Části svých sběratelských prací otiskl J. Mjartan o vsi Sebedražie (zvláště ve Sborníku Matice Slovenskej II. 1924), A. Hreblay o Březně a jeho okolí (Sborník Mat. Slov. IV. 1926), D. Stránská o vsi Dolná Porubá (Sborník Mat. Slov. V. 1927), J. Húsek o vsi Gajary u Malaciek (Sborník kultúrnej práce, Bratislava 1930) a j. Nejrozsáhlejší slovenskou monografií je uvedená již Podunajská dědina A. Václavíka, popisující Chorvatský Grob u Bratislavy (Bratislava 1925). Méně soustavný, ale zato názorný je spis malíře ]. Hály: Podtatranská dědina, popisující Važec (Žilina 1928).

Nejvýznamnější a nejzevrubnější ze všech našich monografií jsou však. jednotlivé díly soustavného souboru, který vychází péčí Národopisné Společnosti českoslovanské pod názvem Národopis lidu českoslovanského a který má obsáhnouti v řadě svazků popis veškerých krajů státu. Program pro tuto národopisnou encyklopedii vypracoval K. Chotek (Národopisný Věstník IX. 1915) a vydal mimo to i stručnou monografii vsi Široký Důl jako příklad sběratelské práce (Národopisný Věstník X. 1915). Novými směrnicemi pro spolupracovníky národopisného soupisu je právě tato příručka D. Stránské. Ve sbírce Národopis lidu českoslovanského dosud bylo vydáno skvělé dílo Moravské Slovensko za redakce prof. L. Niederla (I.—III. Praha 1918—1922), nejlepší dosud příklad, podobné soupisové práce, dále České Kladsko, jež popsal J. Št. Kubín (Praha 1926), Moravské Horácko, které zpracovává výborný znatel /. F. Svoboda (Praha 1930), a Plzeňsko, redigované pilným odborníkem Lad. Lábkem. (I. Praha 1934.)

K souhrnným pracem o určitých oblastech možno přiřaditi studie J. Húska o některých našich pohraničních pásmech, především práce Národopisná hranice mezi Slováky a Karpatorusy (Bratislava 1925) a Hranice mezi zemí Moravskoslezskou a Slovenskem (Praha 1932).

102