Vlastivědnou tradici domácí spojoval s hrdým češstvím a s josefínskou tendencí protijesuitskou Jan Jeník z Bratříc (1756—1845) [28] jeho rukopisné Zápisky připomínají rukopisné sborníky memorabilií stol. XVII., ačkoliv duch osvícenství se ozývá z Jeníkových názorů na otázky náboženské, především na dobu protireformační, kterou rozhodně odsuzuje. Jeník z Bratříc si zapsal také mnoho písní lidových, poněvadž ho zaujaly, jak sám vypsal, jejich „ostrovtipnost a leckdes předivné a směšné nápady" a kromě toho nápěvy, jež velice chválí. Není pochyby, že zálibu Jeníkovu v lidové písni vysvětluje nejen jeho smysl hudební, ale především jeho živé uvědomení vlastenecké. Obklopen germanisují-cím Josefinstvím, jehož úspěchy naplňovaly vlastence obavami o další osud národa českého, potomek starobylého rodu českého si uvědomuje téměř pudově svůj vztah k opovrženému lidu. Na polních taženích proti Francii v době veliké revoluce Jeník z Bratříc mohl v cizině poznati, jak se tehdy v západní Evropě šířil zájem o lidovou poesii a steskem po domově rostla záliba v písních domácích. Domácí tradice podporující sběratelskou činnost v oboru lidové písně se projevuje i v kruzích společensky nižších. Máme rukopisné zpěvníky ze stol. XVIII., na př. sborník Antonína Francia jinak Sýkory, mlynáře švihovského (z r. 1768), také otec V. Hanky měl sbírku písní, písněmi se zabýval Vavák, na Slovensku Jan Buoc si v Štiavnici kolem r. 1770 pořídil sborníček atd.

Josef Dobrovský (1753—1829).

Jako u jiných národů slovanských, se také u nás projevuje zájem o lidovou poesii — namnoze

ovšem neuvědomělý — mnohem dříve, než pronikly ze západu nové názory estetické.[29] Vedle lidového podání si tehdejší práce vlastivědná všímá také soustavnějších popisů jednotlivých oblastí, jak svědčí na př. dopisy Filipa Friebecka o Hanácích z r. 1778,[30] psané smutně známému učiteli češtiny v The-resianu ve Vid. Nov. Městě Maxim. Schim-kovi, který se dopustil plagiátu a sestavil z listů přehlednou zprávu pro slavného historika A. L. Schlozera. Pilný pracovník z řádu premonstrátského Marian Vlmann (1694—1765) vydal r. 1762 ve dvou dílech spis „Alt-Mahren, d. i. geographisch-chro-

nologisch-historische Beschreibung zweyer nach einander gewesten Konigreiche atd. rozvláčnou, nekritickou