snůšku, která však přece obsahuje některé zprávy zvykoslovné. Proto se dílo Ulmannovo uvádívá také v novodobých pracích národopisných (srovn. na př.uZíbrta).

Základy národopisné práce v duchu nového pojetí kritického a srovnávacího vybudoval Josef Dobrovský (1753—1829) .[31] Přičlenil svou činnost národopisnou především k dílu svých předchůdců, avšak pokročil vysoko nad ně soustavností a kritičností metodického postupu i širokým hlediskem srovnávacím. Z jeho neocenitelné korespondence můžeme sledovati, jak se jeho zájem vyvíjel. Svým vztahem k lidovému podání Dobrovský připomíná s počátku poněkud Komenského, poněvadž i jej vedl nejdříve zájem jazykový a filologický v boji za ryzí spisovný jazyk a za práva živé řeči lidové. Nejde tu ovšem o nijaký vliv, poněvadž jest dobře známo, jak Dobrovský filolog souvisí s rozvojem tehdejší filologie orientální (hlavně v Německu) a se snahami filologů německých.

Dobrovský od samých začátků své činnosti bohemistické věnuje soustavnou pozornost nářečím a veden svou kritičností i vzácným realismem studuje se slovy také věci. V duchu Komenského oceňuje přísloví a svou sbírkou přísloví českých a slovenských z r. 1804 zakládá novodobé příslovnictví české podnítiv kromě toho také srovnávací studium přísloví slovanských vydáním sbírky přísloví ruských (Slavin 1806) a ukázkami přísloví srbských (Slovanka 1815). Jazykozpytec si kromě toho všímá i jiných druhů lidového podání,

Titulní list s rytinou Dobrovského „Slovanky" (1814).