v Polsku: Do I. ani do II. svazku Čelakovský nemohl zařaditi skutečné lidové písně, ačkoliv právě sv. II. byl věnován Kazim. Brodziňskému,[45] slavnému průkopníku romantismu polského. Brodziňski horlivě pečoval o to, aby aspoň sv. III. přinesl ukázky polské a zaslal Čelakovskému sbírečku krakowiaků. Také v Lužici, u Slovinců, jakož i v jiných zemích slovanských, sbírka blahodárně působila. Širokým hlediskem a úsilím vyčerpati látku Slov. nár. pís. zachovávají nejlepší tradice školy Dobrovského a mají také v dějinách národo-pisu slovanského místo trvalé. Neméně záslužné jest Mudrosloví, avšak nepůsobilo tak pronikavě, poněvadž příslovnictví slovanské stálo tehdy na vyšší úrovni než sběratelská činnost v oboru lidových písní.
Rostoucí národopisný ruch v Německu a v zemích slovanských, zejména v Polsku, Čelakovského vedl na cestu soustavnější činnosti sběratelské přihlížející také k jiným stránkám života lidového. Pomýšlel na vydání sbírky pohádek, měl zájem o zvykosloví, avšak tyto náznaky jen ohlašovaly práci mladšího pokolení. Není pochyby, že mnohé z těchto záměrů pohřbil jednak krušný existenční boj hmotný, který Čelakovskému nastal po roce 1835 a nadlouho zbavil básníka jasnější pohody duševní, jednak — v letech pozdějších — práce universitní a jazyko-zpytné, ačkoliv Čelakovský linguista úspěchu nedošel. Pojetím lidové poesie Čelakovský v podstatě zůstává na úrovni Herderově, ' ačkoliv již měl k lidové písni české vztahy přímější a hlubší než Herder k písni německé. Tím se Čelakovský blíží německé romantice směru heidelberské-ho, avšak prací bratří Grimmů ještě důkladněji nepoznal.[46]
Téměř současně s Čelakovským Pavel Josef Šafařík, Jan Kollár a Jan Blahoslav vydali sbírku Písně světské lidu slovenského v Uhřích (I. sv. r. 1823. 92 písně; sv. II. 1827. 130 písní). Při svazku I. hlavní práci vykonal Šafařík, při sv. II. nejvíce práce připadlo Kollárovi.[47] V
