Předchozí 0025 Následující

namnoze nebyla nepochybná. Přes to však byla kniha Šafaříkova prvním pokusem podati výklady o lidových písních všech národů slovanských. Kniha má pečeť slavistické školy Dobrovského, vynikajíc právě širokým hlediskem slovanským, jímž se práce našich tehdejších badatelů tak úspěšně liší od ostatní produkce slovanské z oněch let. Úsilí o souborné pojetí lze ovšem najíti v letech dvacátých také u pracovníků polských, z nichž na př. Surowiecki byl po ne-jedné stránce pramenem Šafaříkovým, avšak ze snah polských ještě nevyrostla díla tak významná a kromě toho se r. 1830 stal osudným mezníkem v dějinách slavistiky polské.

Zprávy a výklady „Geschichte" byly záhy předstiženy vývojem národopisné práce na celém území slovanském. Na Slovensku přítel Šafaříkův Jan Kollár pomocí přátel z různých krajů nahromadil prodlením let množství písní, takže mohl přistoupiti k novému rozsáhlému vydání. V 1. 1834/35 v Pešti vyšly ve dvou svazcích „Národnie zpievanky čili Písně světské Slováků v Uhrách",[50] úhrnem 2433 čísel, avšak písní jest mnohem více, přihlédneme-li k četným variantům a dodatkům. Vydavatel pojal do sbírky také písně tak řeč. „studentské", „rektorské" a „měšťanské", které zajímavě osvětlují zejména prostředí zemanské. Názory na lidovou píseň se Kollár poněkud přiblížil hledisku dnešnímu: upustil od

výběru pořizovaného podle zásad estetických a pokládaje písně za projevy života lidového právem otiskoval skládání, jež obsahují charakteristické rysy, ačkoliv jejich cena umělecká není valná. Získal si zásluhu, že otiskl také písně poloučených skladatelů, veršovců ze-manských atd., poněvadž dal možnost aspoň poněkud sledovati prameny, z nichž namnoze čerpala lidová píseň. Z bludného kruhu svých pochybných výkladů etymologických a bájeslovných se Kollár vymaniti nedovedl a zbytečně jimi přetížil „Vy-světlenie věcí" na konci dílu I. „Národnie zpievanky" mají důležité místo v rozvoji studií o lidových písních slovenských, ale měly také svůj význam jako doklad neutěšených poměrů kulturních, poněvadž mnozí evangeličtí duchovní brojili proti


Jan Kollár (1793—1852).


Předchozí   Následující