V třicátých letech stol. XIX. oživuje národopisný ruch na celém území slovanském a zejména literatura polská překvapila díly na svou dobu důležitými. V Polsku Zorjan Dolqga Chodakowski zahájil nové období, vydav r. 1818 spisek „O Slowiaňszczyžnie p rz edchrzeš ciaňskie j", mlhavý, fantastický po stránce vědecké, jímž však správně vystihl podstatu důležitého úkolu všenářodního dokazuje, že jest třeba jíti mezi lid. Vskutku také Chodakowski podnikal daleké cesty po krajích polských, podařilo se mu dokonce získati zájem význačných osobností ruských a zahájil rozsáhlé cesty po Rusku, avšak neměl úspěchu a zemřel již r. 1825.[52]

Obecné vzrušení let dvacátých, jež bylo předzvěstí revoluce r. 1830, vedlo vlastence polské k základní otázce národního vývoje polského v stol. XIX.: Pohroma, jež koncem věku XVIII. Poláky zbavila samostatnosti politické, nezničila národa; lid, jeho složka nejsilnější, dále žil dávným obyčejem a inteligence spatřujíc v něm — za změněných poměrů politických — předůležitou záruku zdárného vývoje dalšího, znenáhla si uvědomovala své povinnosti k lidu a počala studovati nejen jeho současný byt, zvyky a obyčeje, ale i pověsti a přežitky z dob minulých. U nás národopis měl dvojí významné poslání: posíliti uvědomení národní a přinésti básnické vzory — v Polsku, v zemi s vyspělou literaturou opřenou o silnou tradici, šlo o to, zachovati jednotu národní, nad to pak hnutí revoluční, živené vzpomínkami na Košciuszka, usilovalo prohloubiti vztahy k širokým vrstvám lidovým.

V tomto prostředí myšlenkovém rozprava Chodakowského měla úspěch, poněvadž z ní vanulo nadšení pro studia národopisná;zejména pathetický tón a sebezapření vskutku vzácné, které se nelekalo obětí, získaly nešťastnému autorovi zvučné jméno v Polsku, na Rusi a později

Titulní list Kotlářových „Zpievanek". (1834.)