půdu ideály revoluce polské a připravuje obrození politické. Národ cítí svou sílu, živel český mohutní čerpaje posilu z myšlenek obrozeného Slovanstva, jehož' představitelé spolu s vůdci československými r. 1848 ohlásili Evropě první souborný program politický, obsahující slovanský návrh na řešení otázky rakouské a vlastně i evropské. V tomto ovzduší zahajovalo svou činnost pokolení Erbenovo.

J. Grimm měl četné stoupence slovanské, avšak vedle Vuka Stefanoviče Karadžiče a P. J. Šafaříka vynikli jen tři: F. J. Buslajev a A. N. Afanasjev — dva Rusové a Čech, Karel Jaromír Erben (1811—1870) .[60] Nedostihl Buslajeva na poli historické mluvnice a dějin literárních i kulturních, Afanasjev ho předčí rozsahem svých děl, poněvadž Erbenovi nebylo dopřáno plně zpracovati všecky výsledky dlouholeté činnosti sběratelské, avšak Čech předčí Grimma tvůrčí silou básnickou a vyniká nad oba Rusy jemným smyslem uměleckým.

Erben zahájil svou činnost jako básník a již první významnou skladbu, „Poklad" (1835), čerpal z lidového podání, naznačiv takto obě základní složky své bohaté individuality: umělce doplňoval národopisec, v díle vědeckém se zrcadlí básník. Družina mladých spisovatelů, s níž Erben vstoupil do literatury, dorůstala v letech, kdy kult lidové písně vrcholil a kdy Čelakovského „Ohlas pí sní českých" (vyd. 1839) vznítil touhu po nové, úplnější sbírce české. Podporován o-chotnými přáteli, z nichž největším počtem písní přispěli František Doucha (z Berounska) a /. Roštlapil (z Byd-žovska a Hradecka), Erben doplnil vlastní sbírky a koncem r. 1841 vydal nákladem Pospíšilovým „Písně národní v Čechách" (sv. I.).[61] Svazek dru-

Karel Jaromír Erben (1811—1870).