hý vyšel r. 1843, třetí r. 1845. V těchto čtyřech letech soustředěné práce se hmotné poměry Erbenovy změnily na prospěch jeho činnosti sběratelské. Přítel Zap ze Lvova upozorňoval na spisy Wójcického a přímo vybízel Erbena, aby čítal Gawedy i Zarysy domowe a studoval, jak polský autor čerpá ze života lidového, z podání atd. Erbena zaujal polský národopis, zejména příklad Chodakowského vzbudil v něm záměr, který naznačil příteli Zapovi v důležitém listě z r. 1843.[62] Chtěl soustavně prozkoumati všecky stránky života lidového, sebrati hojnou látku a časem sestaviti „systematický obraz národa českého".
Organisačnímu umění Frant. Palackého a jeho vlivu v kruzích šlechtických se podařilo získati prostředky hmotné i pověřil Erbena úkolem, aby shledával po venkovských archivech látku k dějinám rodů šlechtických v Čechách. Erben s radostí přijal tento úkol, poněvadž měl pracovati po venkově jen v létě a doufal, že po skončení svých cest bude moci připraviti k tisku „Obyčeje národa českého". V uvedeném listě Zapovi vyložil své rozdělení látky. Úvod měl obsahovati „stručnou teorii náboženství přírodního se zvláštním vzhledem k národu slovanskému". Část I.: Zvyky výroční „od Vesny po Moranu"; část II.: Zvyky a obyčeje spojené s význačnými událostmi života lidského „od kolébky po rakev"; část III. měla přinésti „naše Zarysy domowe", ovšem jinak uspořádané než u Wójcického. Tři svazečky svých písní Erben pokládal jen za „sbírku první" a připravoval další, vedle toho pak zamýšlel vydati „báchorky neb pohádky národní v próze". Z těchto dalekosáhlých záměrů zní nejen touha po veliké syntesi tak charakteristická pro vědu romantickou, ale i grimmovský požadavek soustavného probadání lidového života.
Erbenova sbírka lidových písní překvapila především oddílem epickým, poněvadž se soudilo, že živel epický jest naší poesii cizí — Langer to vysvětloval silným
