vlivem melodie. A najednou se objevily epické písně dotud neznámé, mezi nimi i balady tak sugestivní síly, jako na př. „Osiřelo dítě". Jest přirozené, že upoutaly pozornost kritiků, ano jeden z nich, profesor estetiky na universitě pražské Miiller, dokonce projevil zastřeně podezření o věrohodnosti sebrané látky. Proto Erben na konci třetího svazku uveřejnil jména všech, od nichž se mu dostalo písní a zároveň uvedl teksty, jež od nich pojal do své sbírky. Počítáme-li jen nejdůležitější varianty, obsahovalo první vydání Erbenovo 550 písní, z nich 39 epic-kých — počet značný, povážíme-li, že Čelakovský přes všecko úsilí sehnal jen 16 čísel epických, z nichž tři jsou zřejmě původu umělého. S hlediska vydavatelského sbírka přinášela pokrok také tím, že Erben srovnal svou látku s jedenácti sbírkami slovanskými a připojil poznámky většinou obsahu bájeslovného, plné fantastických kombinací, jež však tehdejší kritika schválila, ano V. B. Nebeský ve svém posudku pokládal poznámky za přednost sbírky. Avšak Erbena po několika letech neuspokojovaly a do druhého vydání své sbírky z let 1852—1856 poznámek nepojal, podotknuv, že to učinil „z dobrých příčin". Nevyslovil se o nich podrobněji, ale nemůže býti, tuším, pochybností o tom, co chtěl říci: V sedmi letech, jež uplynula od dokončení prvního vydání, Erben rozšířil a prohloubil své národopisné a bájeslovné vědomosti, ony poznámky pokládal za nesprávné a proto je raději vynechal.

Zájem o mytologii[63] se u Erbena projevil záhy; prodlením let čtyřicátých pokračoval ve svých studiích slovanských, seznámil se s Grimmovými pohádkami a také s jeho mytologií, avšak ovoce této práce dozrálo až v letech padesátých a šedesátých. O bedlivém studiu prací Grimmových svědčí jazykozpyt-ná rozprava „Jména měsíců slovanská vůbec a česká zvláště" (ČČM 1849) založená hlavně na Grimmově díle „Geschichte der deutschen Sprache", z něhož Erben, jak sám připomněl (uv. m. str. 176), vzal jména litevská, lotyšská, doklady germánské atd. Polemisuje s Dobrovským, který vyslovil pochybnosti o starém původu jmen měsíců, Erben naznačil, že ho „slovutný Jakub Grimm" hlavně zaujal názorem o prastarém původu oněch názvů.

První statí obsahu mytologického „Obětování zemi" (ČČM 1848) se Erben dotkl látky klasicky zpracované v proslulé písni srbské „Zidanje S kádr a", uvedl některé doklady Grimmovy, sebral také z tradice české několik pověstí o hradech, o zasvěcování staveb a usoudil, že zazdívání lidí do staveb není obyčej slovanský, nýbrž cizí, vniklý na území slovanské s cizí technikou staveb kamenných. Touto rozpravou Erben šťastně zahájil záslužnou práci na poli, kde i později měl úspěch: jest především sběratelem. S velikou pílí sleduje tradiční motivy, které ho zaujaly a podporován rozsáhlou sčetlostí i vzácným nadáním kombinačním, dovede shrnouti rozptýlené rysy v souborný celek; dalekosáhlým kombinacím mytologickým se vyhýbá a zůstávaje v oblasti lidového podání získává si zásluhy jako významný průkopník Grimmova směru v srovnávacím studiu pohádko-slovném.

Na pole složitých kombinací bájeslovných se Erben odvážil obšírnými úvahami „O dvojici a trojici v bájesloví slovanském" (ČČM 1857). Východiskem mu bylo božstvo Triglav. Rozebrav zprávy o kultu tohoto boha u Slovanů polabských, pokouší se dokázati, že kult Triglava byl také u Slovanů braniborských a slovinské jméno hory Triglav jest mu svědectvím, že i u Jihoslovanů byl tento bůh znám. S těmito doklady spojuje některé náměty pohádkové o troj-hlavém drakovi, o čaroději se třemi obručemi, o třech pannách provdaných za orla (povětří), medvěda (zemi) a velrybu (vodu). Triglava pokládá za „Bělboha"