rodní nejsou ovšem, abych tak řekl, daguerrotyp skutečné prostomluvy lidu, nýbrž podávají nám obraz její takřka idealisovaný, jakož v nich samých duševní život národu v jeho básnickém povznesení se zračí." Správně poznal, že písně nepodávají spolehlivých dokladů nářečních — pozorování, jež bylo plně odůvodněno teprve po desetiletích.
Zdůrazniv obtíže, jež Erben šťastně překonal při rozdělení rozsáhlé látky, zabývá se písněmi podle jednotlivých druhů, upozorňuje na dětské hry, na písně a říkadla výroční, na hádanky atd., poněvadž v těchto drobnostech se často zachovaly rysy velmi starobylé a dodává pěkným přirovnáním, z něhož vane půvab slohu grimmovského: „Vysoké kmeny čas ovšem utíná a kácí, ale z kořání, ježto v hloubi daleko a široko po národech se rozkládá, pořáde mlází zase vyrůstá."
Sbírka Erbenova přišla včas, poněvadž se počíná chápati pravý význam lidové písně. Nebeský nesouhlasí s míněním starším, podle něhož lidová píseň byla vrcholem dokonalosti, takže ji o překot napodobovali také básníci: Erben, vynikající znatel písní, šel však cestou jinou poznav, že není lze písně napodobovati, ale „uměl jich ovšem mistrně použíti ve svých básních". Kdežto Čela-kovskému a jeho vrstevníkům lidová báseň byla vrcholným pojmem národní
tvorby, Nebeský si písně váží jako dokumentu lidového života a hlásá názor dnešní, žádaje, aby se lidové písně nenapodobovaly, nýbrž studovaly. Čerpá z nich národopis, báje-sloví, metrika a rytmika, literární historie, avšak také „psychologie národů", jak ji pěstovali Steinthal a La-zarus.
Lidový zpěv mizí, poněvadž se na vyšší úrovni osvětové mění světový názor širokých vrstev lidových, mění se také sociální podmínky (na př. způsob práce) nezbytné pro rozvoj lidové písně. „Čím více duch občanský a všeobecná vzdělanost se vzmáhají, tím méně může obstáti ona nepostřední naivnost písně národní. A zajisté vystupuje náš lid již z té fásí života duševního, z kteréž pravý zpěv národní se rodí" (uv. m. 82/83). Kritik zji-
