Předchozí 0055 Následující

venskou. Na Slovensku, jako u nás, teprve v letech čtyřicátých počíná živější ruch pracovní v oboru lidové prosy. Před tím se jen porůznu projevoval zájem, na př. o pověsti, jež AI. svob. pán Mednyansky tiskl v Hormayrově sborníku Taschenbuch f. vaterlándische Geschichte. Mezi Slováky teprve revúcký evangelický farář Samuel Reusz (1778—1852) a jeho synové se počali zabývati pohádkami a na jejich podnět pojala mládež studující na lyceu bratislavském sbírání lidových pohádek do programu své činnosti vlastivědné. Takto vznikla celá řada rukopisných sborníků „Žábavniků", jež obsahovaly vedle písní a řika-del také pohádky sebrané mládeží v rodných krajích. První sbírku pohádek tiskem vydal Ján Francisci (pod pseudonymem Janko Rimauskí) v Levoči 1845: „Slovenskje povésti" (10 čísel) jako první ukázku rozsáhlého sborníku, který, žel, nevyšel. Předmluva vysvětlovala význam pohádek a podávala rozdělení, jež připomíná roztřídění Wójcického. Francisci i Reuszové zpracovávali své teksty, „konferovali", t. j. srovnávali jednotlivé varianty a pořizovali takto tekst domněle původní, ale vedle toho upravovali znění i po stránce slohové a jazykové. Bouřlivé události r. 1848 přerušily tuto činnost a v ochablé době porevoluční nebylo lze pomýšleti na podnik toho druhu.[74]

Tehdy přišla na Slovensko Němcová, seznámila se s rodinou Reuszovou,

s Franciscim, se Sam. Chalupkou a j., získala od nich řadu tekstů a doplnivši jimi vlastní zápisy ze Sliače i odjinud, vydala r. 1857/58 „Slovenské pohádky a pověsti"[75] (celkem 26 zápisů vlastních a 36 od přátel slovenských). Pracovala o této sbírce v těžké době a neklid i tíseň se zrcadlí i v uspořádání, avšak sbírka má cenu značnou i po stránce naukové, poněvadž se Němcová přidržovala přesněji lidového znění nejen v podrobnostech věcných, ale i jazykových. Proto knížka Bož. Němcové ozdobená překrásnou vignetou Josefa Mánesa, splnila své poslání odborné i buditelské: pracovníci domácí i cizí (Hanuš, Wenzig, Chodžko, R. Kohler a j.) čerpali z ní teksty pro své překlady nebo svědectví pro své rozbory látkové, a nad to pak utužo-


Božena Němcová (1820—1862).


Předchozí   Následující