které se již tehdy pokládaly za padělky, jak to ostatně bylo později dokázáno nezvratně. Kollár však zůstával v bludném kruhu neblahých dohadů, jimž nadarmo obětoval práci několika desetiletí. Národopisec přihlédne k zmínkám, jež shrnul „Výklad čili přímětky a vysvětlivky ku Slávy Dceře" (1832), se zájmem pročte oba Cestopisy (1843; 1862/63), avšak spisy „Sláva-bohyně" atd. (1839) nebo „Staroitalja slav janská" (1853) a j. rozpravy

I starší prolistuje s lítostí nad sčetlostí, pílí a energií vyplýtvanými na práci marnou.[81]

V tomto fantastickém světě, kde místní jméno „Příbram" se spojovalo s indickým Parabrahmou, kde prostý popěvek, „Pásla husy nade dvorem" připomínal modlu Radegastovu se lví hlavou, na níž seděla husa, žil V. Krolmus (1787 až 1861), jeden z nejhorlivějších sběratelů lidového podání. V 1. 1845—1851 vydal ve třech svazcích „Staročeské pověsti, zpěvy, hry, obyčeje, slavnosti a nápěvy, ohledem na bájesloví česko-slovanské", pestrou sbírku podání, výpisků z děl mytologických i samostatných dohadů dobráckého, trochu podivínského kněze, který s plnou důvěřivostí přijímal všecky nemožné domysly o pravěkém náboženství pohanských Slovanů. Sv. I. obsahuje sbírku podání o významnějších ptácích domácích i divokých, sv. II. popisy obřadů jarních, sv. III. většinou popisy her na krále. Vedle pověstí zapisoval též písně, jichž jeho dílo obsahuje přes 500, z toho asi 25% tekstů, jichž není ve sbírce Erbenově ani Ritters-bergově. Krolmus nejvíce pozornosti věnoval říkadlům, koledám a výročním obřadům, tedy druhům podání, jichž v letech čtyřicátých bylo sebráno málo, avšak obětoval svou látku pracně sbíranou od počátku stol. XIX. lichým bájeslovným domněnkám. Mohl zanechati významné dílo, jeho nezištné úsilí, za něž v úřadě došel uznání malého, bylo by oceňováno aspoň v dějinách českého národopisu — takto však nám zanechal kalný pramen, z něhož můžeme čerpati jen s krajní opatrností.[82] Svědectvím buditelského úsilí Krolmusova jest také činnost, jíž zasvětil volné chvíle rolník Jan Ev. Konopas (1833—1909), vzácný typ sčetlého hospodáře z dob buditelských. Při tuhé práci na malém statku v Sudo-měři u Bezděze Konopas bedlivě čítal a opatřoval si knihy. Krolmus v něm vzbudil zájem o starožitnosti a o vlastivědu vůbec, povzbudiv jej též k činnosti literární. Konopas posílal příspěvky do Časop. čes. musea (bibliografii), ale psal také články hospodářské i obecně vzdělavatelné, jež otiskovaly na př. Českomoravská pokladnice, Živa, Obrazy života, Boleslavan atd. Sbíral národopisnou látku a navštívil r. 1857 v Praze Erbena, jemuž zazpíval mnoho písní z Boleslavská. Povzbuzoval také jiné k činnosti sběratelské v oboru národopisném a v Mikovcově Lumíru r. 1860 otiskl provolání „Sbírejme všeliké plody ducha národního", vyzývající hospodáře, aby v zimě zapisovali lidové podání. Toto vyzvání k vlastivědné svépomoci zasluhuje zmínky jako svědectví, že význam lidového podání pronikl záhy

I i do vzdělanějších vrstev na venkově.

Vůdčí představitelé národopisu v období Erbenově usilovali o díla souborná, avšak smělých cílů nedosáhli ani v oboru lidové písně, kde sběratelská činnost československá i slovanská vůbec půdu připravila nejlépe. Pokusy o synthesi přicházely z ciziny: O. M. Bodjanskij shrnul práci vykonanou do let třicátých stol. XIX. a výsledky dalších dvou desetiletí zpracovala anglická kniha paní Jacob-Robinsonové (Talvj) „Historical view of the languages and literatuře of the Slavic Nations with a sketch of their popular poetry" (1850). Oddíl IV. jest věnován lidové poesii, jíž se paní Talvj, překladatelka sbírky Vuka Stefan. Karadžiče zabývala podrobně, poněvadž si za pobytu v Rusku získala

i také znalosti jazyka a literatury ruské. Úvahy o lidové poesii slovanské se vyhýbají mytologisování, přestávají hlavně na výkladech psychologických a připojují četné výňatky i ukázky lidových písní. Obšírná všeobecná charakteristika