zejména přihlíží k stránce obsahové zdůrazňujíc rysy etické, ale také starobylost, na př. ruských bylin, jejichž epickou formu Talvj právem klade vysoko atd. Kniha znamenala pokrok na cestě zahájené Bodjanským, avšak téměř současně s paní Talvj vydal slovenský buditel Eudevít Štúr (1815—1856) svůj souborný pokus „O národních písních a pověstech plemen slovanských" nákladem Matice České v Novočeské bibliotéce (1853) .[83]

Také na Slovensku se v letech čtyřicátých sběratelská činnost rozšiřuje zasahujíc vedle písní v oblast zvykoslovnou. Již II. svazeček „Písní světských" atd. z r. 1827 obsahoval vyzvání, aby se sbíraly nejen písně, ale i pořekadla, přísloví, pohádky, pověsti a obyčeje, Kollár do II. dílu Nár. Zpievanek pojal také obšírnou kapitolu o hrách, zábavách, obyčejích a obřadech shrnuv ve sv. I., v oddílu „Vysvětlenia" mnoho poznámek z různých oborů národopisných (na př. ze zvykosloví, o krojích atd.). Obě barevné litografie, jež připojil k oběma dílům („Bača" a „Slovenka v Turci") jsou z prvních krojových obrazů v našem ná- ' rodopise, nepřihlížíme-li k rozmanitým ilustracím v starších almanaších a v spisech příležitostných, na př. v popisech slavností atd. jako na př. průvodu krojových skupin při korunovaci císaře Ferdinanda r. 1836.

Štúr se již na studiích v Bratislavě zabýval lidovou poesií slovanskou, avšak pobytem v Halle rozšířil svůj obzor filosofický, zejména však poznal Hegelovu estetiku, která jeho pracím o lidové poesii vytyčila směr nový. V bratislavských přednáškách (1841 až 1844) vykládal význam lidové poesie slovanské pokoušeje se v duchu Hége-lově ustanoviti její poslání ve vývoji básnictví světového. Spolu se Štú-rem a vedle něho pracovali jeho mladí přátelé a vrstevníci, namnoze jinými cestami, ale za týmž cílem.

Tak Benjamin Pravoslav Červenák (1816 až 1842), předčasně zesnulý zástupce Štúrův na katedře Palkovičově, navázal na .

L. Konopas (1833—1909).