významu doslovného, avšak zní z něho upřímné uznání. Se stejným nadšením byl přijat také třetí sbor „Dar za lásku", jakož i jiné skladby světské i duchovní, na př. kantáta zpívaná r. 1863 při velikém koncertu v Brně o slavnostech cyrilometodějských. Význam Křížkovského tkví v tom, že se oprostil od pravidel, jež ukládaly konvenční zásady sborového zpěvu („Liedertafelstil"), nestíral rázovitých rysů písní, naopak hluboce vnikl v ducha skladeb a svou Utonulou postihl baladickou složku naší lidové hudby. Jeho nejlepší žák, Leoš Janáček, přejal odkaz mistrův, ale dospěl cílů mnohem vyšších.[89]

Z ostatních členů družiny Sušilovy se lidovým podáním prosaickým zabýval Beneš Method Kulda (1820—1903). Po M. Mikšíčkovi, jehož nedokonalá „Sbírka ' pověstí moravských a slezských" (I.—IV. 1843—1845) jakož i „Národní báchorky" (I.—II. 1845) přinesly první ukázky české lidové prosy z oblasti moravské, Kulda na podnět Sušilův počal sbírati v Rožnově počátkem let padesátých (1852/53). Výsledky své práce uložil do sbírky „Pohádky a pověsti národu moravského. Díl I. Moravské nár. pohádky a pověsti z okolí rožnovského" (1854). Díl II. obsahoval „Moravské národní pohádky a pověsti z okolí jemnického". Sebral Josef St. Menšík (1856). Nové vydání Kuldovo, podstatně rozšířené, vyšlo r. 1874/75 ve 2 sv. a vyd. III. vycházelo v letech 1892—1894 kromě doplňků v Čes. Lidu (V.—VIII.; XI.—XII.). Kulda spojoval tendenci vychovatelskou se zájmem národopisným a proto upravoval teksty, vynechával episody, jež pokládal za nevhodné a tím skresloval rysy svých pohádek. Má zásluhu, že zachoval osnovy pohádkových látek a ukázal aspoň s části, co se vypravovalo na př. na Valašsku v letech padesátých.[90]

Povzbuzena Erbenem, zapisovala povídky také Františka Stránečka (1839 až 1888), avšak její sbírka „Pohádky z Moravy" (1868) obsahovala jen 8 čísel. Vedle pohádek Stránečka zapisovala také zvyky a obyčeje a jedna z prvních počala na Moravě bedlivě sbírati výšivky a lidový ornament, sledovala celé hnutí, jež vzniklo v letech osmdesátých a zobrazovala lidový život také ve svých povídkách a obrázcích beletristických.

V Čechách vedle důležitých prací Erbenových a Hanušových v letech šedesátých vyšlo nové vydání spisů Boženy Němcové, avšak také vůdčí časopisy okruhu Nerudova, Obrazy života, Rodinná kronika a Květy pečovaly o příspěvky národopisné, na př. o národní písně historické (Obr. života 1860), „Zlomky z české demonologie" (tamt. 1861;srov.tamt. 1862) atd.Květy za redakce Nerudovy a Hálkovy přinášely reprodukce národopisných genrů A.Gareise aK. Svobody, Mánesovy ilustrace k národním písním, ukázky jihoslovanských námětů J. Čermáka, Fr. Zvěřina zobrazoval genry tatranské a skalnaté kraje krasové atd. Pestrý byl také obsah národopisných příspěvků slovesných. Dr. Siegfried Kapper otiskoval překlady písní srbských a statí „Žalozpěv na jihu slovanském" (Květy I. 1865/66) se pokusil o soubornější charakteristiku zajímavého druhu lidového podání, Jos. Kolář přeložil baladu slovinskou „Mladá Breda" a píseň „staroruskou" o chmelí (tamt. I.), Primus Sobotka ukázky dum ukrajinských (tamt.), Svatopluk Lažanský písně polské (tamt.), Jan Neruda písně „staro-nordické" a pohádky kalmycké, vyňaté ze spisu Jiilgova „Die Marchen des Siddhi-kiir". Pro srovnávací studium lidového podání byla důležitá stať Ferd. Schulze „Příroda v poesii", zdůrazňující význam básnictví indického, na př. bajek Bidpajových, nebo „Indické bajky a povídky", jež překládal Ed. Novotný ze sanskrtského originálu (tamt. I.) atd.

Z podání domácího se hlavně přihlíželo k látkám dotud méně známým ze zvykosloví, na př. Frant. Stejskal-Lažanský upozornil na „Hledání Ječmínka" (II. 1867), na „Sv. Dorotu" (III. 1868), F. Brzobohatý otiskl zdařilou stať „Valašská hudba vánoční" (tamt. I.), redakce sbírala „Příspěvky k české