A. N. Pypin, A. N, Veselovskij a j. vykonali v tom směru práci vskutku podivuhodnou.

. Pozdější kritika v lecčems otřásla zásadami školy migrační, avšak jest třeba přiznati jí zásluhu, že vybudovala studium tradic lidových na bezpečných základech prohlásivši za první požadavek každého úspěšného zkoumání kritické sbírání látky a filologicko-historickou metodu srovnávací. Nový směr kritický k nám pronikal velmi zvolna, zejména proto, poněvadž Grimmovo rozlišování básnictví národního od poesie literární, bylo jednou z hlavních zásad, o niž se opírali obhájci podvržených rukopisů. Přes to i u nás zvolna vítězí přesvědčení

o potřebě přesnějších metod literárně dějepisných, zejména se objevují první pokusy vymaniti se z mytologického pojetí lidové tradice a studovati písně i pohádky metodou literárně historickou. Práce toho druhu měl na mysli V. B. Nebeský, vedle něho vynikl Julius Fejfalik (1833—1862), v jehož rozpravách filologická přesnost, důkladná průprava odborná a střízlivost úsudku ohlašují období revisionistické kritiky založené positivisticky.

J. Fejfalik se horlivě zabýval národopisem a sám sbíral zejména v krajích moravských. V Lumíru (1858 I.) otiskl ze svých sbírek stati „Národní a dětinské hádanky z Moravy" a „Smrtná neděle na Moravě", kromě toho r. 1857 v příloze časopisu „Briinner Neuigkeiten" uveřejňoval ukázky lidových her moravských a ve Wolfově „Zeitschrift fiir Mythologie und Sittenkunde" III. vydal soubor dětských písní a říkadel při hrách (českých a moravských), o nichž chystal dílo souborné. Proto navázal styk se slavným ruským badatelem A. N. Afanasjevem, od něhož si přál zpráv o říkadlech a dětských hrách ruských. Práce o říkadlech, žel, nevyšla, avšak vzorného dotazníku, který Fejfalik zaslal Afanasjevovi, si po letech všiml polský badatel F. Krček a otiskl jej v časop. Lud (VI.).

Fejfalikovy rozpravy o staročeské literatuře, na př. „Untersuchungen uber altbohmische Verš- und Reimkunst" (1859) jakož i stati o literatuře vagantské, o staročeských písních atd. všude přihlížely také k obdobám z poesie lidové a mají důležité místo právě ve vývoji studií o vzájemných vztazích mezi literaturou umělou a lidovou.

Do dějin národopisu ještě významněji zasáhla kritická studie Fejfalikova „Uber die Kóniginhofer Handschrift" (1860) nejen pokusy objasniti lyriku rukopisu Královédvorského paralelami z lidových písní českých, ale také bystrými rozbory, jimiž kritik zjistil, že se písně RK svým rázem zásadně liší od skutečných písní lidových. Ukázal tím, že grimmovská antithese (Naturpoesie— Kunstpoesie), jíž se obhájci dovolávali, vysvětlujíce rozdíly padělků od pravých skladeb staročeských, nemá místa při písních rukopisu Královédvorského, které jsou dílem autora jediného, jak ukazují přečetné shody v dikci.

Předčasná smrt Fejfalikova způsobila, že nemohl podle svého přání dokončiti důležité dílo národopisné, jež vyšlo po smrti autorově r. 1864: „Volksschau-spiele aus Máhren." Chybí předmluva, v níž sběratel chtěl shrnouti výsledky svých dlouholetých studií, avšak i v nynější podobě jest jeho knížka jedním z nejcennějších příspěvků k dějinám lidového dramatu slovanského a našich písní obřadních. Sbírka obsahuje 9 variantů her vánočních, teksty her tříkrálových, varianty hry o sv. Dorotě, recitaci Řehořského vojska a v dodatcích písně tříkrálové

i koledy vánoční atd.[91a]

Fejfalik zemřel na prahu mužných let nedokončiv prací, na něž pomýšlel, avšak jeho cestou šel Jan Gebauer (1838—1907). Na počátku své dráhy se zabýval