i cizích, mimo jiné díla Mannhardtova „Baumkultus der Germanen" (1875), avšak dodal své knize ceny trvalé přečetnými ukázkami z lidového podání. Teoretickými názory se Sobotka v bájesloví řadí k eklektikům doby přechodní. Žák Afanasjevův se přidržoval teorie nubilární čili meteorické, avšak také solární teorie Maxe Miillera naň působila, ano leccos přejímá od E. B. Tylora, představitele školy antropologické, jejíž zásady byly zcela protichůdné názorům starším.

Výbor ze svých statí Sobotka uložil v knížce „Výklady prostonárodní z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní atd." (1882), jež přes populární ráz výkladu měly své doby význam, poněvadž budily aspoň zájem o vážnější otázky národopisné. Sobotka v 1. 1879—1884 redigoval Světozor a snažil se zpestřiti jeho obsah národopisnými články z různých oborů, na př. statí „Leníkové a jich humor" (1880) vzatou z oblasti u nás tehdy dosti pomíjené. Sbíral látku československou, otiskoval v Humoristických Listech (1878/79) ukázky anekdot a posměšků, jimiž se škádlí příslušníci různých měst i krajů a vydal rozsáhlý materiál v knize „Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny svatováclavské" (1885. 2. vyd. 1921). Kniha chtěla pobaviti, ale užije jí s prospěchem i odborník, přesto že autor neoznačil svých pramenů.

Dovršením Sobotkových prací zvykoslovných byla souborná stať „Feste und Bráuche der Slaven" pojatá do díla „Die 6 ster r eichisch-ungari-sche Monarchie in Wort und Bild" (oddíl Böhmen I. 1894), přehledný, jasný popis zvyků a obyčejů lidu českého od kolébky do hrobu, jakož i důležitých obřadů a slavností výročních. Autor měl na mysli, že jde o to, podati cizincům poučný nástin a proto se vyhnul výkladům a dohadům mytologickým. Tohoto účelu informačního stať plně dosáhla, poněvadž také vyobrazení byla vybrána vhodně a účelně.

Neúnavnou činností v různých oborech se Sobotka řadí do skupiny pracovníků, kteří pomáhali připravovati rozkvět studií národopisných v letech devadesátých. Vyrostl v zásadách školy mytologické, avšak studium literatury anglické mu otevřelo nové obzory a proto, na př. v boji o podvržené rukopisy, osvědčil střízlivost a rozvahu jako předseda literárního odboru Umělecké Besedy. Ve vzpomínkové stati jubilejní sám pojednal o svých studiích bájeslovných a zvykoslovných (Čes. Lid XXV.) projeviv vzácnou skromnost a kritičnost.

Z moravských časopisů let sedmdesátých k národopisu přihlížely zejména Obzor, Komenský a Koleda (I.—VI. 1876—1881), jejíž redakce (I. č. 9) ve zvláštním „Vyzvání" žádala čtenáře a přispěvatele, aby zasílali „věrná popsání všech národopisných růzností ze všech končin milé naší Moravěnky", všímajíce si hlavně nářečí, bydliště, kroje, povahy tělesné i duchovní, zaměstnání (orby, průmyslu a obchodu), pověr, zvyků a obyčejů, nadpřirozených bytostí, obyčejů právních, pohádek, pověstí, písní, her a řikadel, hádanek, přísloví a pořekadel, her dětských a pořekadel přede hrou — výčet podával obsáhlý program rázu encyklopedického, jejž tehdy nebylo lze splniti po všech stránkách, avšak redaktor Koledy v 1.1876—1878, Fr. Bayer, sám sběratel lidových podání, pečoval aspoň o ukázky ústní slovesnosti a otiskoval na př. dětská říkadla a posměšky (I.), písně slovenské, patrně příspěvky L. V. Riznera atd. F. M. Vrána uveřejnil „Zvyky a obyčeje o vánocích na Hané" (I.), Coel. Lip. Fric „Ptactvo v nár. poesii slovanské" (III.) a „Ctění vody u starých Čechů" (V.), kdež mimo jiné pojednal o rusalkách podle Šafaříka, Ferd. Menčík „Žežulka v písni si o