lidového. Svou zkušeností a věcnou znalostí Jirásek přispěl ke zdaru výstavy jubilejní, jako předseda pracoval v kroužku „České chalupy" a shrnul své studie v souborné stati německé o povaze, pověstech, krojích, osadách a obydlí lidu českého v král. Českém v díle „Die ósterreichisch-ungarische Monarchie" (srovn. dále). Od let devadesátých se Jirásek soustředil vedle námětů husitských především na kroniku národního obrození („F. L. Věk") a na rozsáhlý obraz lidového života v rámci kulturního i hospodářského vývoje rodného kraje („U nás"). V Čes. Lidu několika příspěvky obrátil zájem sběratelů na rysy opomíjené popsav na př. „Skotácké halekání na Náchodsku" (Č, Lid III. Sebr. sp. 22.) a zapadlou slávu povoznickou v cenném článku „Formané" (Č. L. II. Sebr. sp. 22.). Vyznám A. Jiráska v dějinách našeho národopisu tkví v plodných podnětech pronikavého pozorovatele a hlubokého znatele dějin, kdežto umělec rozněcoval lásku k lidu, k jeho osudu a k jeho kultuře. Kozina a Vavák oživli v paměti širokých vrstev českých uměním Jiráskovým a také starý Plšek z kroniky „U nás" zůstane symbolem tvrdé vlády země a tvrdého lidu, který v ní vyrostl.

Od let sedmdesátých XIX. stol. se národopis v západní Evropě podstatní mění vlivem prací antropologů a etnologů anglických i francouzských. A. di Quatrefages, H. Spencer, J. Lubbock, E. Tylor a j., jejichž práce byly již v le těch sedmdesátých překládány do němčiny, sebrali rozsáhlou látku o společen ských institucích, o zvycích a obyčejích národů exotických, ale tím obraceli po zornost na vývoj kultury evropské. Zejména sbírky podání primitivů netušeni rozšířily obzory studií srovnávacích.

Německo, kde se dlouho udržovaly tradice bratří Grimmů a představiteli tak řeč. srovnávací mytologie, proud anglické etnologie zasáhl velmi mocni v letech osmdesátých a působil blahodárně, poněvadž prohloubil studium p< všech stránkách. Úspěšná práce vyžadovala důkladné průpravy odborné a proti se národopis stále přesněji vyhraňuje v soustavě nauk historicko-filologických kdežto etnologie se přičleňuje k antropologii a tím k vědám přírodním.

Hlavní překážkou zdárného rozvoje národopisu československého byl ne dostatek pracovníků odborně vzdělaných, citelný zejména tehdy, kdy úkolů při bývalo a kdy úspěchu bylo lze dosáhnouti jen metodickou prací. Teprve pokolen prvních profesorů obnovené university Karlovy (1882) ve druhé polovici let osm desátých podniklo revisi romantické vědy v duchu kritického realismu a tehd došlo i na romantický národopis.

Vítězný boj proti podvrženým rukopisům Královédvorskému a Zelenohoi skému zahájený r. 1886 statí Jana Gebauera o potřebě dalších zkoušek obou ruko pisů, měl také zásadní význam pro náš národopis, poněvadž zařadil podvržen památky do literatury stol. XIX. a tím konečně odstranil rozpor mezi padělky pravými památkami staročeskými. Tento zásadní význam boje o rukopisy zdí razňoval T. G. Masaryk, který ve svém časopise Athenaeu řídil celou diskusi dal jí široký dosah kulturní. Rukopisy skreslovaly obraz českého dávnověku